Dali by ste svoje dieťa na adopciu?

No já teda ne,prtože se o mimi snažíme a moc si ho přejeme. 😉

ani ja

my sme sa tiež dlho snažili, dokonca sme dvakrát o mimi prišli, takže to nechápem. Na druhej strane, je krásne, keď si niekto môže osvojiť takéto nechcené dieťa

myslím, že téma by sa mala skor volať za akých okolností dá človek dieťa na adopciu..
pretože pochybujem, že niektorá z nás by to niekedy spravila..

Nikdy!!!
Nerobim si dieta ked sa o neho nemozem postarat!

ne, nikdy

my máme v rodine 3 adoptované detičky s sú skvelé 😵 a som rada, že ich máme 😵

ja bych svoje deti nikdy nedala i když zlobi ,v noci nespi ,tak jsou to moje deti a nechapu jak to muže nekdo udelat i když je třeba v nejake složite životni situaci

ja neviem 😅

V zivote!!!Milujem svoju dcerku,viac ako svoj zivot...Radsej by som si nejake adoptovala. 😉

Pochybuju, že některé z dětí, které jsou dané k adopci, bylo plánované s takovou vůlí, jako to dělá většina mamin tady na Koníkovi 😉 Dokonce i naprostá většina mamin dětí neplánovaných by je za žádných okolností nedala, asi to musí být opravdu souhra mnoha okolností - zoufalá finanční a/ nebo bytová situace, nedostatečná podpora rodiny a okolí, nepodporující (popřípadě žádný) partner, absolutní nechtění mít děti (to hlavně), možná hodně nízký věk - a teprve nějaké malé % z těchhle matek o tom zauvažuje.

Eva 4444 nápodobně, nekdy jo 😀 😀 😀

Snad jste to holky pochopily, že je to ve srandě, tak asi jako každá z vás bych se ho za žádnou cenu nevzdala, je to naše největší láska a sluníčko 😉

keby ju so mnou necakala ziadna buducnost...keby som nemohla dat jej zivot, aky si dieta zasluzi, keby som nemala blizkych ktori mi nesmierne pomahaju....ano
vzdy lepsie ako ist na potrat...aj ked by nebola so mnou, ale dala by som jej zivot a adoptovali by si ju ludia, mozno ktorym nebolo sudene mat svoje dietatko a velmi by ju lubili...

julia, v tomto s tebou nesúhlasím, pokiaľ cítiš dieťa v sebe, nedokázala by som sa ho po pôrode vzdať. Osobne, ak by som nemala vôbec žiadne zázemie, sociálne, ekonomické, tak by som šla asi na potrat, aj keď nie som zástancom potratov ako antikoncepcie

ja by som nikdy v živote nedala dieťa na adopciu ale prijala by som aj cudzie do rodiny ak by sa to dalo🙂 ale každý má neaké dôvody na to aby svoje dieťa dal n adopciu a my nikdy nevieme posútiť objektívne tie dôvody🙂 lepšie adopcia ako smetný kôš.... 😒

nikdy,nikdy,nikdy,nikdy 😔

Ja bych taky neměla to srdce ho dat pryč ☹ 😉

nie nikdy,no niekedy su na to dovody,lepsie povedane,aby sa malo dieta dobre,poznam jednu maminu,ktora ma jednu dcerku a porodila syna ktoreho dala na adopciu,bolo smutne ked nemohla dat dcere ani poriadne byvanie 😔 No ja si to neviem ani len predstavit.

hm, myslim ze sa neda jednoznacne odpovedat na tak siroku otazku...ludia prichadzaju do roznych zivotnych situacii.............rozmyslala som sama za seba: ak by som bola znasilnena a cakala dieta, nesla by som na potrat ale urcite by som ho dala na adopciu.....viem ze je to extremny priklad ale ja by som naozaj svoje dieta nikdy nedala, iba ak v extremnej situacii podobnej tej co som pisala...som proti potratom v akejkolvek forme....

NIE!!!!!!!!!!

Ja jsem take proti potratum (jakoze bych ho nikomu nezakazovala, ale sama bych na nej nesla, povazuju to za zabiti), takze pokud bych byla v situaci, kdy se pri nejlepsi vuli nedokazu o dalsi dite postarat (napriklad mela bych tri male deti, necekane otehotnela, manzel od nas odesel a jeste mi vyhorel dum...no proste stat se muze ledacos), tak adopce je pro me ta nouzova varianta, pokud bych se na dalsi dite fakt necitila. (A ze se mnohdy necitim ani na druhe, a to jsme na ni dva a mame idealni podminky.)

Nejcastejsi zadatelka o potrat je matka dvou malych deti na materske dovolene. Vubec se tomu nedivim, zvlast pokud manzel neni oporou, tak i dve uz musi byt dost zahul, pokud navic ani penez neni nazbyt... Pokud by tyhle zeny misto potratu daly dite k adopci, hned by tu bylo veseleji 🙂. Ale bohuzel nastaveni v nasi spolecnosti je takove, ze potrat se toleruje ("je to jeji telo"), zatimco dat dite k adopci = krkavci matka. Pritom odnosit dite a vzdat se ho chce mnohem vic odvahy a charakteru nez jit na potrat...

gedren: uplne suhlasim 🙂 asi by mi to trhalo srdce, dat k adopcii, ale ist na potrat aby som ho nedala nikomu cudziemu mi pripada necharakterne a sebecke 😒

pripadne, mozno by sa krajne situacie dali riesit tym, ze dat dieta do kojenec. ustavu a ked sa mi zlepsia podmienky, znovu si ho zobrat...

susik suhlasim....potraty nenavidim a urcite by som mala mensie vycitky keby som ho dala milujucim nahradnym rodicom,aj ked mi to mozno nikdy neodpustilo, ako zabit si vlastne dieta...

ja tiez skor schvalujem dat dieta na adopciu, ako potrat

Ale vlastnych deti by som sa nevzdala, neviem pochopit ani zeny , ktore dokazu niekomu vynosit dieta- na jednej strane ich obdivujem, ale na druhej ... 9 mesiacov sa "cosi" vyvija v tele zeny (hoci to nie je z jej buniek) ale potom sa "toho" vzdat, viem, ze tym urobi stastnych ludi, ktori by za normalnych okolnosti vlastne dieta nemohli mat, ale...

V pripade, ze bola zena znasilnena a rozhodne sa dieta vynosit, chapem, ze by sa rozhodla dat ho potom na adopciu. Predsa okolnosti, za akych " k tomu prisla", su podla mna dost zavazne na to, aby to riesila adopciou.
Mozno by jej to dietatko pripominalo neprijemny zazitok a nedokazala by ho lubit tak, ako by si zasluzilo, tak sa on radsej staraju ludia, ktori ho budu naozaj milovat

ja netvrdim, ze teraz by som sa svojej dcerky vzdala, nikdy....ale mozno keby bola situcia nepriatelna....teda totalka, ze neda sa to...tak isto by som zvazila radcej adopciu

Katrin, tak ty asi vycházíš ze situace chtěných dětí, kde ti pochopitelně každá taková maminka řekne, že by dítě nedala! Takže je nerelevantní to tak posuzovat, ale je potřeba se zamýšlet z jiné perspektivy.

Jak už zaznělo, příčin může být mnoho - od zoufalé rodinné nebo sociální situace, závažné choroby a třeba smrt rodičů ☹ až po ta nechtěná těhotenství (nesouhlas nebo prošvihnutí potratu)...

Ahoj. Ja by som svojho syna nikdy nedala na adopciu. Dokonca aj keby sa nam daco stalo, verim ze moja rodina by sa onho za kazdych okolnosti postarala. Bude - ako aj buduci surodenci - zabezpeceny aj financne takze pritazou by nebol nikomu. Ale viem,ze existuju priciny - vazne ci menej vazne kedy sa zena rozhodne dat na adopciu a to (prepacte) my matky ktore svoje deti milujeme najviac na svete nikdy nebudeme (nie chciet pochopit) ale vediet pochopit.

Baby, jedna znama mi povedala, ze dostanu k adpocii dievcatka-dvojicky. Hrozne sa tesim s nou, pretoze sa dlhy cas pokusali mat dietatko, nedarilo sa im to, vyzera to tak, ze vlastne dieta nebudu moct mat. Mne doslo hrozne smutno z toho, ze som si to cele predstavila... Seba, ako matku, ktora niekolko mesiacov nosi dva zazraky v tele, hladka ich, rozprava sa s nimi a potom pride den, kedy vyjdu von a koniec... nic viac... odchod do DD, potom k niekomu cudziemu .... Toto som chcela vediet, ako to vnimate vy, ostatne 😔