Začínam byť na dieťa zlá. Poraďte mi, čo robiť

tiez som dcerku vychovalavala sama od 1 rocka a da sa povedat,ze aj pred tym kym som sa rozviedla a tiez som mala "tazke " chvilky.nakoniec som to vyriesila prisposobovanim sa malej.ked kricala,krocala som s nou,zachvilu sa to zmenilo na s,miech, hajavala so mnou-v posteli sme sa este hrali,chodili sme hajat skor ,aby sme sa stihli pohrat,pospievat si,porozpravat si rozpravky,robili si plany na dalsi den.
na tpom,ked sa jej nejaku dobu budes prisposobovat nie je nic zle,dokonca bude z toho milo prekvapena a teba to bude stat menej energie ako zapasit s nou.
tanncuj s nou po byte,kric,spievaj,skac,cvic a do vsetkeho ju zapajaj,uvidis,bude chciet aj sama.
kazda z nas mava zlu chvilku ,dokonca na to ani nemusime byt same.-) tak vela sily a trpezlivosti. 😉

Moj maly ma 1,5 roka a je to extremne zive dieta, takze mam tiez niekedy pocit, ze sa nikdy nezastavi, najma ked mu nieco nechcem dovolit a on sa zacne rozculovat.. Pomaha terapia pevnym objatim, alebo jednoducho ho zavriet do izby a nechat, nech ho to prejde. A prave to druhe doporucujem.. (Pamatam si to este zo svojej vychovy, kedy to na mne praktizovali rodicia a bolo to velmi ucinne) 🙂

Já teda taky nejsem maminka, bohužel. ☹ Ale, jako skoro každý, se dokážu pekelně rozčílit, v té chvíli mi pomáhá s něčím praštit, už jsem, co bydlíme se skoromanžou spolu, rozbila sběračku, talířek, dokonce i plech s cukrovím letěl na zem, a fakt mi to pomáhá. Ono se říká, vypustit tu energii ven, hned se uleví. Nebo do něčeho kopnout, někdy bych kopla do tchýně, ale to bych si asi moc nepomohla. 😀 Ale taky si myslím, že dát dítěti přes zadek není na škodu.

lampucha aj ja by som obcas svoje deti rozdrapila-na najstarsieho by som si uz ale musela vziat stolicku 😀 .no vzdy si akosi predycham nervy a naozaj za svoj aj ich zivot som dieta neudrela.snazim sa viac dohovarat,viac sa rozpravat a zaujat.ak moji nechceli spat tak som ich nehala sa hrat a ked doslova zaspali na zemi tak som ich preniesla do postele-mala som aj ja klud ze neboli nervozny aj oni ze som po nich nevrieskala.Nepoviem ked sa ucili co mozu a co nie ze nedostali po ruke alebo plienke-no to bola vystraha-ked nepomohlo,popalili sa na zehlicke aj rure a uz viac ich neskumali 🙂 .prajem ti teda pevne nervy lebo ja viem co to je byt s dvomi detmi sama a to si ich otec nebraval ani hodinu v roku 😠

lampucha, myslim, ze hodne dobry zaklad je to, ze to chces resit jinak. Sama takove stavy velmi dobre znam a taky jsem uz parkrat detem udelala neco, ceho mi pak bylo hooodne lito. Unava je potvora a dokaze cloveka uplne vyvest z rovnovahy. Opravdu nemas nikoho, kdo by ti mohl nejak pomoct? Treba aspon nejakou kamosku, ktery v tu chvili (teda kdyz to neni zrovna ve 2 v noci - ale najdou se i takovy obetavci), muzes zavolat a postezovat si, jak te to vycerpava? A co zkusit dite nosit? Mozna by usnula lepe a nebyl by to pro tebe takovy stres.

tak toto je moja téma ☹
mňa Adamko niekedy privádza úplne do zúrivosti, potom som nikedy zlá aj na Samka, lebo vreští mi do toho aj on. Som strašne prchká povaha a neviem sa ovládať. Ale mám pocit, že sa to lepší... no hádam to Adamko prežije, dokiaľ sa budem vedieť úplne ovládať 😅
Vydržím dajme tomu 4 dni do neho trepať jedlo na silu, potom mi dá malú nádej tým, že sa dal kŕmiť na stoličke a nebránil sa moc lyžičke a zrazu na druhý deň jačí príšerným spôsobom, jak keby ho na nože brali. Keby mi tu nádej nedal, tak to zvádnem, ale proste som to už očakávala ako normu a že to bude len lepšie a lepšie, ale ono nie a tak totálne vytočená to do neho džgám na silu za príšerného jačania, to sa samozrejmä poblve a ja totálne šaliem. Potom som si všimla, že som ho držala tak silno, že som mu nechty zaborila do ruky a mal tam chrasty ☹ . Tak som si povedala dosť a znovu sondovala.
Teraz sa pokúšam kŕmiť lyžičkou znova a dúfam, že už som poučená, že očakávať nemôžem nič a tak s tým budem zmierená, keď sa to zas zhorší.
Dúfam, že ma tu neukameňujete. Proste moja povaha a Adamko, je fak zlá kombinácia 😔

Dieta nie je opicka!Neda sa vycvicit!!!Nic nerobte na silu a dajte mu volnost a lasky,kolko len mate a vysledky sa dostavia!

kili, vubec te nebudu kamenovat. Mas to tezky a clovek proste neni masina, ma nejaky emoce a ucit se s nima zachazet je na dlouho. Ale verim tomu, ze to neni nemozny. Ja pred casem zacala chodit k psychoterapeutce, protoze uz jsem si taky nevedela rady. Jak mam ty deti trosku starsi, tak me vytaci zase jine veci - treba ze udelaji strasnej bordel. Ale to jsou fakt grady, co ty tri deti dokazou (vysypany vsechny hracky a do toho kus jidla, spinavy ponozky... no des!!!! A ja se furt nejak snazim je primet k tomu, aby si veci po sobe uklizely, ale jde to veeelmi ztuha. Takze obcas prisla chvile, kdy jsem se taky jaksi prestala ovladat, byla jsem na ne schopna sproste kricet, obcas i majznout po hlave, coz je dle meho nazoru vubec to nejhorsi, co je mozny diteti udelat. Desilo me, ceho jsem schopna, a tak jsem sla na tu terapii. Asi pro me v tu chvili bylo nejdulezitejsi uvedomit si, ze mam uz dlouhotrvajici depresi a ze s tim potrebuju neco delat. Ze pak proste clovek nekdy jedna neadekvatne, kdyz uz je to na nej moc.

Terapeutka me tehdy poslala k psychiatricce, resily jsme, jestli ma smysl to lecit farmakologicky (kojila jsem), nakonec jsme se dohodli, ze zadna medikace nebude, ale kdyby se to zhorsovalo, ze to s ni znova zkonzultuju. Ale ja jsem si taky nastavila urcity hranice, co mi pomahaji zvladat sama sebe, a zije se mi ted o dost lip, takze zatim o zadnem dalsim reseni neuvazuju.

Deprese z unavy a vycerpani je mezi matkami pomerne casta vec a urcite stoji za to, kdyz uz si clovek se sebou nevi rady (i kdyz se nejedna o depresi, ale treba jenom podrazdeni a tak), zajit za odbornikem.

Haluško, už jsem se tě dávno chtěla zeptat, jak ta terapie dopadla atd... mám ten samý problém, dyť to řešíme furt dokola 🙂, skoro bych to viděla na stejnou diagnózu. Tak jsem ráda, že k něčemu to bylo. Můžu se zeptat, co je to za hranice?

Kili, tebe rozhodně nebudu kamenovat, tebe já obdivuju, jaký máš elán a z mého pohledu to zvládáš super!

Lampucho, tebe napprosto chápu, já mám doma oporu a taky se dokážu dostat do stavu, který popisuješ a je to, jak píše Haluška únava, chronická i akutní. Pomoc by se ti jistě šikla, zkus prozkoumat možnosti, dělá to divy!!! Jinak je takky fakkt, že dítě z tohoto věku vyroste, i když asi v každým věku jsou věci, kterýma nás může rozčílit, žejo 🙂

MM mi len nadáva, že ma nepoznáva, aká som na neho príšerná, a to preto, že ho trepnem do postielky, niekedy aj zablvaného a idem sa vyrevať. No ale to je to najlepšie, čo môžem v tej chvíli urobiť, ináč by to dopadlo ešte horšie.
Niekedy mám pocit, aj keď mi to príde nelogické, že on hádam naozaj naschvál zvracia, keď ideme von. A nie je to tým, že s ním manipulujem, stačí, že len chystám veci a on sa poblve. Ale pochybujem, že on vie, že ideme von, že chystám veci, tak tomu vôbec nerozumiem. Niekedy aj viac krát sa poblve. Alebu už sú naložený v kočíku a on poblve aj seba aj Samka. Alebo sa poblve, tak ho už prezlečiem do toho, v čom ide von, že už nebude, dám ho pre istotu do jedálenskej stoličky a on sa zas poblve, to ma už vie tak príšerne vytočiť. Neudieram ho ani s ním netrasiem, ale v tej chvíli s ním neutieram ho 2xjemne, proste som k nemu hrubá, niekam sa totiž ponáhlame, vždy sa vlastne ponáhlame aby sme sa niekam dostali, kým bude čas ďalšieho kŕmenia, tak preto ma to tak vytáča, aj to neustále prezliekanie, čo samozrejmä prejačí, lebo je podráždený z vracania a ani obliekanie nemá rád.
Ale aspoň výhoda toho, že teraz kŕmim lyžičkou je, že nezvracia, lebo zvracia kôli sonde.
Ináč ma zatiaľ nič nevytáča, v tomto som pohoďáčka, tak hádam v budúcnosti nejaký bordel zvládnem.

mumumu, z tvojho pohladu, no práve, myslím, že hocikto iný by to zvládal lepšie, takže keď mi niekto píše, že ma obdivuje, tak to mi príde... no neviem ako to napísať, proste sa na obdiv rozhodne necítim.

a chcem sa spýtať, ako reagujú vaši partnery, keď niekedy vybuchnete???

mumu, hlavne se snazim tem situacim predchazet, a to predevsim tim, ze jsem si nejak zmapovala svoje limity, co jeste zvladnu, a co uz ne, a nasla si, co mi pomaha se odreagovat. Takze se snazim minimalne jednou tydne vypadnout nekam bez deti, i kdyby cert na koze jezdil, zvat pratele a naopak chodit k nim na navstevu (deti udelaji bordel u nekoho jinyho, takze to pak nemusim resit), hledam si neustale cinnosti, u kterych se muzu odreagovat a casto! je menim, nikdy nezustavam u jedny cinnosti dlouho (ruzny vytvarny cinnosti, siti, hackovani, prace na zahrade, psani, venuju se trosku praci s mladezi, pomaham organizovat ruzny akce - mezi tema pubertakama je mi fakt dobre 🙂))) a ted uz se teda natvrdo chystam do prace.

Snazim se zaangazovat babicky, co to jde, pripadne obcas pomuze nejaka kamoska, vezme si deti treba na pul dne. A takovy ty vnitrni hranice v tom smyslu, ze proste neustoupim, kdyz potrebuju byt sama, tak neudelam vyjimku, trvam na tom, protoze pak bych nikdy zadnej odpocinek nemela. Vim, ze potrebuju rano delsi dobu na to, abych se vzpamatovala, takze si proste sednu ke kompu a dam si velkej hrnek caje a nikdo me nesmi rusit. Deti se to uz celkem naucily respektovat. Nebo vecer detem nectu (driv jsem jim cetla hodne), takze to dela budto chlap, nebo nikdo. On se svet nezbori, kdyz jim kazdej vecer nekdo neprecte pohadku. Proste nechci od sebe vic, nez na co mam

Kili, no jasně, zas tak dokonale tě neznám 🙂, ale když vím, jak jsi se pustila do bkm, látkování, nošení apod. s dvěma nedonošenci navzdory (jestli se nepletu) ne zrovna nakloněnému přístupu mudrů, mám pocit, že ani mhd tomu aspoň zpočátku moc nefandil. Pak těch nervů, co byl Adamko v nemocnici, to by kdekoho pěně zdeptalo. A pořád potíže s krmením. Neříkám, že si myslím, že jsi byla celou dobu v totálním klídku, ale prostě jsi v mých očích bojovnice.

Můj mhd se snaží někam problémového jedince odklidit, aby mě už nevytáčel, případně mi nějak prakticky v té chvíli pomoct. Občas, když je na ně sám, vybuchne taky, takže mi rozumí, naštěstí 🙂. A já jsem ráda, že vidím, že to nejsem jen já, komu ty nervy občas z nich rupou.

Já když někdy reaguju na Dominika podrážděně tak třeba proto, že z 99% hezky papá a má den, kdy pospícháme a jako na potvoru, dělám mu jeho oblíbené jídlo a on i přesto to jídlo třeba začne plivat. Já nemám čas vymýšlet nic jiného apod. Tak přítel taky řekně, proč jsem na něj tak hnusná! Já jsem s ním nikdy nezatřepala nebo tak, ale moje reakce jsou spíš zvyšování hlasu a neustálé: Dominiku, jez, přestaň... pak do toho nadávám sama pro sebe, že se z něho zbláznim 😔 Ale nepřijde mi to jakože hysterie nebo tak, ale tuplem mě pak vytočí právě přítel, který se do mě neumí vžít 😠 Myslí si, že máme doma andílka asi 🙄

kili to je fakt des - ale tohle obdobi urcite prejde, musi to byt fakt narocny. On si na to jidlo casem zvykne a urcite to bude zvladat lip.

ja kdyz vybuchnu, tak vsechno lita (manzel to vetsinou nekomentuje, kdyz to nelita zrovna na nej 😀)

mumu, moc hezky jsi to napsala

nikko, tohle mi delat chlap, tak ho vemu necim po hlave 😀

Haluško, dík🙂, já se furt propracovávám tím, abych se nemrskala, že třeba prosedím hoďku u kompu...ale je to lepší a lepší.

haluska, 😀 , tak vás si na návštevu radšej nezvať 😀

MM mi vždy vynadá 😔 , takže potom mi je fakt na mašlu

mumu, je to tak... kdyz furt budes vsechno delat pro blaho lidstva / deti / mhd, tak se z toho zcvoknes

kili 😀

kili, to s tym obdivom, je to aj pre dost divne, ked niekto obdivuje nieco, co by on sam nezvladol..? hm, clovek si zvyknue aj na sibenicu, takze ked by mali chore deticky, tak ako my, tak by to museli zvladnut. alebo sudne vziat deti a mali by pokoj. aj to sa da

co sa tyka tejto temy, tiez poznam tie chvile, ze by som najradsej nieco niekomu spravila - napr facka, tou sa viem velmi "vybujacit", ale viem, ze je to proste proti mojim pravidlam, a tak vsetko okolo seba hadzem a revem jak mala... alebo mi pomaha, ked si pustim doooost nahlas hudbu a proste sa tym ukludnim, vtedy sa pre mna zastavi svet a ja ukludnim

Jo, občas se tu pěkně vydovádím, vyventiluju, pohádám 🙂

kotenko, presne tak, keď musíš, tak musíš.

dievcata, ja ked uz som zuriva, radsej necham vsetkych tak, maleho na bezpecnom mieste a idem sa vyjacat do pracovne 🙄 vynadavam sa ako najhorsi ozran a pomoze to 😒 ale preventivne je najlepsie aspon raz za tyzden niekde na par hodin vypadnut - aspon pre mna, stretnut sa aj s inymi ludmi ako s vlastnymi detmi 😀

takisto mi pomaha, ked som v amoku, ked manzel zahlasi nieco uplne kludne a vecne, ziadne vycitky, krik ap. napriklad povie - pozri, su to nase male zlate deti 😉 alebo dobre, ze si neumyvala podlahu 😝

kili, mas to tazke a ja som fakt presvedcena, aj ked ta nepoznam, ze si zasluzis obdiv a 1* ono sa hovori, ze panboh nadeli problemove deti matkam, ktore maju silu, aby to zvladli. a osobne poznam taku, ktorej 3,5-rocne dieta ma snad vsetky diagnozy, co existuju a ona "zlata" je vzady v pohode, plna optimizmu. neviem ako to robi

kotenko, a tobe vadi, kdyz ti nekdo vyjadri obdiv? Ja si treba neumim uplne predstavit, jak bych na to sama reagovala, kdybych v takove situaci byla. Ale prijde mi to normalni, ze citim obdiv k nekomu, kdo dela vic, nez by musel, i kdyz to nema jednoduche. A kili toho vic rozhodne dela, protoze by se mohla vybodnout na latkovky a na bkm, balit deti do hnusek a nechat je v tom 3 hodiny, jak je bezne, ze, protoze uz tak toho ma prece dost a nebude se jeste otravovat s nejakou v dnesni dobe nadstandartni peci o dite a komplikovat si tim uz tak dost komplikovany zivot. Tot muj nazor.

bambusko, nie som veriaca, a to, že boh nadelí zlé len tým, čo sú silný, tak môj názor, že teda nechcem byť silná. Ale je to proste blbosť, apsolútne nelogické, ale to je o niečom inom a to tu rozoberať nebudeme.

kili, ani ja nie som veriaca 🙂 verim, ze nik by nechcel, ale je to asi jedine vysvetlenie, preco to je tak

tak tohle bych tu opravdu nerozebirala. Ja verici jsem, ale myslim si, ze to tak uplne neni, ze je to daleko slozitejsi otazka (nakonec proc by Buh "nadeloval" nekomu nemocne nebo postizene dite, ze jo, to nedava smysl).

haluska suhlasim, ze to nedava zmysel, ale vela veci v zivote nedava zmysel a nie je spravodlivych, jasne, debata do inej temy...

lampucha, este ma napadlo, ci by nepomohlo zadovazit si boxovacie vrece s rukavicami a vybijat si zlost tam 😕