Nič ma nebaví
Neviem sa uz z nicoho tesit. Kazdy den je rovnaky, uz som zo zivota tak znudena dokonca aj kazde jedlo rovnako chuti... citim sa taka bezmocna nieco v mojom zivote zmenit. Ja niesom z tych co sa radi lutuju a ani preto to sem nepisem, ale proste musim to nejak zo seba vydat - nemam sa s kym porozpravt. Kedysi som bola aj napriek vsetkemu vesela, ale donekonecna sa uz neviem pretvarovat a ani klamat samu seba, ze som so svojim zivotom spokojna. Kazdy vztah je tak plytky a vsetko je len docasne len tento stav uz trva vecne. Je mi nanic uz zo vsetkeho...
@linda20111 sice rada nakupujem a aj cvicim, ale to nie to co by ma naplnovalo, je to len kratkodoba radost... som slobodna mamicka a byvam este stale u svojich rodicoch aj s malou co ma strasne vytaca a chcem sa osamostatnit ale v dnesnej dobe z tych super platov si to clovek ked je sam s deckom nemoze dovolit... a ani nemam nikoho, neviem ci viem este nadviazat hlbsie vztahy, navyse ani nikam nechodim, nemam priatelov, ziadny spolocensky zivot, sice sa snazim udrziavat si stare kamaratstva ale je to uz tak umele a uz ma nebavi stale nasilu volat kamaratky na kavu ked sa sami nevedia ozvat... nebavi ma uz ten kazdodenny stereotyp a nevidim ani nadej na zmenu a z toho mi je tak na nic...
@talula no podla mna ak toto trva prilis dlho, chce to radikalnu zmenu. Neviem, ci mas deti, ci si vydata, slobodna.... Napriklad pobalit sa a ist zit do zahranicia, pracovat tam, zit. Z vlastnej skusenosti bude to boj, vsetko nove - o zabavu postarane a kde-tu bude i noc, ked Ti slzy potecu po licach, lebo je to naozaj tazke. Sam v cudzom svete.
@dionyzka ano nad tym som uz rozmyslala ale bez malej neidem a len ja a ona, tak na to nema gule, ked si tak predstavim , ze kym budem robit kde bude ona, ked ochorie kam ju dam atd., na to by som potrebovala dalsiu osobu, ktora by isla s nami aspon zo zaciatku a v pripade potreby by pomohla...
@talula ... tak to nie, do toho by som ani ja nesla. Potom by som mozno rozmyslala zvysit si vzdelanie alebo urobit statnicu z jazyka - nieco co Ta posunie vpred. "Zvysi Ti hodnotu" budes viac zarabat, budes si moct viac dovolit - jednoducho sa hybat vpred. Alebo kurz tanca, hodiny klavira - nieco co cloveka potesi na dusi a trocha budes pozerat na svet inymi ocami. A co podnikanie?
@talula no presne taketo stavy som zazivala ked som skoncila aj s malou u mojich rodicov...."vitazoslavny" navrat do rodicovskeho domu po 10 rokoch samostatneho zivota, s holou ritou, vyrabovanym uctom, rocnym dietatkom....a to sa oni prestahovali do hornej dolnej kde jedine kulturne vyzitie bolo tak raz do roka palenie dura a krcma otvorena len cez vikendy. .... bola zima a jedine co sa dalo robit bolo akurat tak sa prejst s kocarom hore dole po dzedzine. ..najblizsi znamy 30 km vzdialeny..casovo este viac ...lebo autobus siel tak 4 x za den...a aj to budto meskal alebo siel ovela skor..a to som musela aj tak v meste prestupovat
Vtedy som mala po prvy krat v zivote depky
Jedine co mi pomohlo bolo odstahovat sa do mesta a postavit sa na vlastne nohy....neboj da sa to aj ked si sama s dietatkom......uplne ta chapem, chyba ti laska a sloboda...
@talula na take "kamaratky" co sa nevedia sami ozvat by som sa vykaslala a nasla by som ine.. ale nemusis ich mat za kazdu cenu, niekedy je lepsie byt bez nich...podla mna v tvojom pripade najlepsie by bolo najst si priatela. nejakeho normalneho, zodpovedneho, s ktorym sem tam vypadnete mimo z toho stereotypu, na vylet, na kupalisko.. ak nechodis nikam, skus sa pozriet v praci.. alebo ked budes na nakupe tak hoci v obchode.. alebo cez internet.. teraz mozno napises ze tam su sami uchyli, to je sice pravda, ale su aj vynimky, ja som sa tak zoznamila s manzelom 🙂 podla mna len takto sa to da vyriesit.. v najblizsi volny den si zajdi ku kadernicke, kozmeticke, kupit nieco nove na seba (zvysuje to sebavedomie) a ked sa budes pacit sama sebe budes sa aj inym 🙂 vyskusaj to 🙂 budem ti velmi drzat palce
@talula Smrtelne vazne..skus pokec s psychologom, mozno ta nauci tesit sa z malickosti..popripade by pomohli lahke antidepresiva....Uplne chapem, ze clovek sa zacykli vo svojich problemoch, nevidi perspektivu, nic ruzove do buducna..dobry psycholog ta navedie na tu spravnu cestu... 😉 ....Tak ako ked ta boli zub, ides k zubarovi, lebo potrebujes zub liecit a ked ta boli "dusa" , ides tam, kde ti pomozu.
Je to len malo informacii o tebe, ale to co pises posobi pomerne dost depresivne. Pokial na sebe pozorujes vacsiu zmenu co sa tyka nalady, chuti do zivota (pises ze normalne sa povazujes za veseleho cloveka) a pokial to trva uz dlhsie, odporucam ti navstivit odbornika, psychologa. Rady, ktore tu su su super (doplnenie vzdelania, kniznica, priroda atd.), ale ak v podstate nezaberaju, nemas na ne chut ani energiu, budes mozno potrebovat aby ti niekto z tohto stavu pomohol. Podla mojho nazoru v takomto rozpolozeni by pre teba nemuseli byt vhodne radikalne zmeny (odchod do zahranicia), na take nieco potrebuje mat clovek odhodlanie, chut, silu. Bud na seba dobra, pytaj sa samej seba, co vlastne potrebujes.
@lujza123 presne toto zažívam ja. Po 15 rokoch samostatného života teraz u rodičov, 4 ročné dieťa, hypotéka na spoločný dom s priateľom na krku......postaviť sa na vlastné nohy asi dosť dlho ešte nemožné............ tiež ma nič nebaví a neviem sa doslova nakopnúť a pohnúť z miesta..... ťažko je niekedy v živote....
diagnoza depka- chod do spolocnosti,daj si drink,zatancuj,kazdy vikend nejaka aktivita...nepises ci mas dieta ci si single....to jedno s druhym- proste tyzden praca,vikend pohodicka,vypni ,chod von....zmena ti prospeje.
Som na tom podobne ☹
Vytaj v klube 😢 tento stav mi trva uz viac ako rok,a neviem co s tym 😢
@aries24 ja ti poradím čo s tým - ked sa nudíš, tak urob niečo užitočné, douč sa pravidlá slovenského pravopisu ....vraj " vytaj..." - skoro mi oči vyklalo 😀 😀 😀
@nikawero12 dakujem za radu 😉 pozeram,ze rada komentujes,asi sa dost nudis,predpokladam 😉 niekedy hovoris aj k veci a celkom s tebou suhlasim,inokedy si uplne mimo.Po inteligentnej stranke si na tom dost dobre,to ti neberiem.ale tvoja emocionalna stranka,komunikacia s ludmi,je dost na nizkej urovni.Na tvojom mieste by som viac pracovala na sebe,a nepoucala tu inych o pravidlach slovenskeho pravopisu. Je sice dolezity,ale su aj dolezitejsie veci 🙂 🙂 🙂
Nechce sa mi už žiť neviem čo ďalej nemám sa s kým porozprávať vždy keď som šťastná ták sa niečo musí stať ....potom už začnem byť smutná a prestáne ma baviť život 🙍 všetko ma už nudí
@lussi123..... děvče zlaté a kolik je Ti let?A jak dlouho už máš tyhle stavy?Možná jen procházíš momentálně nějakým stresovým obdobím a za chvíli ten pocit odejde anebo už máš takovou povahu.Jsou to vlastně "jen "pocity.Pocit ŠTĚSTÍ a pocit SMUTKU.Já vím jsou v životě důležité,jde jen o to,aby sis uvědomovala,že jsou to....jen pocity,se kterými jde pracovat!Tak jako si můžeš sama navodit pocit štěstí,tak si zrovna tak sama můžeš navodit pocit smutku.Možná vše až MOC PROŽÍVÁŠ,víš do hloubky toho pocitu,tozn.dáváš mu moc velký význam a nezvládneš ho a on Tě pak pohltí,přitom by to mělo být naopak.Ty tomu pocitu určuješ hloubku významu,i když to tak nevypadá,ale je to tak.Tak zrovna tak zkus "ubrat"na důležitosti/na stupnici významu/ať ten pocit pak dokážeš i ovládnout.Samozřejmě,zpočátku Ti to dá možná velkou práci,ale pokud se Ti podaří neprožívat tak do hloubky pocit štěstí,pak nebudeš ani tak moc prožívat pocit smutku.To je zákon jakési ROVNOVÁHY.Vím,co mluvím,prošla jsem si něčím podobným....
A zkus si svoje pocity ZAPISOVAT.To ohromně pomáhá!Každý den se ze svých pocitů VYPIŠ .A NESTYĎ SE ZA TO!Prostě jen piš,piš.Však to nemusíš dávat nikomu číst,ale po čase až budeš zase starší,tak je dobré si pročíst ty začátky a porovnat,jak se změnil Tvůj náhled.A vůbec psaní je super relax a má léčivé účinky....Držím pěstičky a nejsi sama,lidé obecně prochází v životě různým obdobím a různě se s tím vyrovnávají.....
@lussi123 Ještě jsem si vzpomněla.Vždy,když to jde,vyraž ven,jen tak se projít,nebo si urči cíl a hlavně jdi ven.Je jedno jaké je počasí!!Jestli fotíš,tak teď je příroda tak barevná,že to jde samo.KONÍČEK--nařiď si to,něčemu se věnuj.Já třeba paličkuju,pletu,háčkuju a učím se šít.
Já vím,ono se to špatně chápe,ale když nebudeš až příliš moc vše prožívat/musíš si najít sama novou normu/,tak pak ta prohlubeň od pocitu štěstí k pocitu smutku nebude tak velká,aby Tě to takhle"drtilo".Ty se totiž už můžeš bát prožít pocit štěstí,protože potom,když zákonitě se něco nepodaří a dostaví se tak pocit nezdaru a smutku,jak už to v životě NORMÁLNĚ bývá,tak i ty negativní emoce jsou přímoúměrně též hluboké.Takže zkus to nějak korigovat,zkraje to půjde pomalu,ale jde to,věř mi....
Ja to mám už 4 roky mám frajera no stále sa s ním hádam rodinu ktorá mi stále hovorí musíš chodiť v škole no alé mňa ta škola veľmi trápi stále keď idem v škole ták sa nemôžem dočkať kedy prídem domov .... keď som v škole nič sa mi nechce idem mi na odpadnutie prídem domov prestáne ma baviť život stále pred spaním si vímišľam nejaké príbehi stále mislím na smrť
Vždy sa chcem zabiť v škole sa somnou nikto nerozpráva rodina ma niekedy ignoruje s frajerom sa stále hádam stále keď som šťastná ták sa musí niečo stať 😭
@lena70 "vímišľam nejaké príbehi stále mislím" ... myslim ze mi prave vypadli oci 😅 Ak mas v 3 rocniku na zakladnej skole frajera, tak to ste zacali celkom skoro 😀
@kittykat22
To akože patrilo mňe?
@talula najdi si nieco co ta bude bavit - nejaky sport, kup si domace zvieratko, urob si radost nakupom oblecenia.. pripadne ak si sama tak najst priatela.. nepises co robis, ci chodis do prace alebo si-niesi vydata.. daj viac info