Manželovi rodičia v Česku ochoreli. Máme sa sťahovať?

Luci, to je těžká otázka... 😔
Chápu manžela a jeho pohnůtky k tomu se stěhovat do Čech, ale chápu i Tebe...
Asi to chce čas a najít společnou domluvou nějaké řešení, příp. kompromis.... 😔

luci a tvoj manzel nema surodencov? alebo niekoho dalsieho z rodiny, kto by mohol byt s jeho rodicmi? Lebo mne sa zda, ze stahovanie je trosku radikalny krok, treba to vsetko premysliet, tak ako pisala aj vroni, ci si tam budes moct najst nejaku pracu, kde budete byvat, ako si predstavuje aj tu starostlivost o jeho rodicov..Lebo mne z toho tak nejako vyslo, ze on sa chce odstahovat tak, aby ste byvali s nimi a mohol s nimi byt, co si ale nemyslim, ze je najlepsi napad..Neviem, je to velmi tazke, urcite viem pochopit tvoje pocity, ked tam nemas kamaratov, pracu, svoju rodinu, u jeho rodiny sa necitis dobre..No musite sa o tom porozpravat a prebrat konkretne detaily toho, ako si to on predstavuje a podobne..

a nemozete rodicov prestahovat k vam? ja viem, stari ludia velmi neradi a tazko menia obydlie, hlavne, ak v nom prezili ak nie cely, tak aspon drvivu vacsinu zivota...ale za pokus by to stalo, nie?

tak to ber jako docasne reseni.. az budou o.k. tak se zase presunete zpet ne?.. vem to tak ze ty bys to pro sve rodice udelala taky, nebo bys to rada brala do svych deti az budes stara...

ciusinka manzel ma sestru, ktora je vsak bohuzial zdravotne na tom tiez zle. Je to slobodna mamina a prekonala rakovinu prsa a stale sa z toho dostava...

praveze sa to tvari tak, ze prestahovat sa k nim, je toho hrozne vela...bohuzial ako docasne riesenie to brat nejde, tu mame dom a platime hypoteku, museli by sme to tu vsetko predat, s pracou netusim ako by tam dopadol, vidim to biedne. A prestahovat starych rodicov sem? to zase nejde lebo by tam zostala sama jeho sestra s dcerou, ktora tam chodi do skoly, segra ma zabehnuty obchod...ach jo, ak nas toto rozdeli tak neviem ako to rozdycham... ☹

No prave to sa mi zda byt dost radikalne, vsetko tu predat, ist byvat k jeho rodicom bez nejakej konkretnej vizie, co bude on robit a co budes robit pripadne ty..A co keby ste jeho rodicom platili nejaku opatrovatelku alebo zdravotnu sestru ktora by u nich pripadne aj byvala a starala sa o nich? Neviem, nic ine ma nenapada, musite vsetko dokladne zvazit spolu s manzelom, on tiez si musi uvedomit, ze to nie je len tak vsetko predat, nemat nic a odstahovat sa..

no ved to, on si asi ani neuvedomuje co vsetko to obnasa. Zatial len radikalne vyhlasil, ze ked bude treba on sa tam vrati a ja si mam rozmysliet ci pojdem s nim...

lucijja a keby si ty bola na jeho mieste ako by si to vyriesila??? ak sa mozem opytat, on to teda tiez nema lahke

marse ja viem, ze mu to nemoze byt jedno. Ja sa na neho ani nehnevam ani ho neodsudzujem. Chapem ze ma ten nadolezitejsi dovod vratit sa...len ja nedokazem ist s nim... ☹

ahoj vím že to zní blbě, je to jen můj názor..ale podle mě jsi nejdůležitější ty a vaše dítě, vy jste jeho rodina! a prodat dům na který jste jistě moc pracovali, abyste se odstěhovali k jeho rodičům, to je podle mě začátek konce..

On se rozhodl že na slovensku založí rodinu tak nemůže prostě odejít....já sama žiju v zahraničí a taky mě toto dost trápí co jednou až moji rodiče na tom budou špatně...ale myslím si že do tohoto bych svého muže nepřemlouvala...

ale je to na vás! ono když se chce všechno jde, ale jeslti si odzačátku přesvědčena že bys to tam nevydržela, tak s tímto pocitem se v cizině velice špatně žije a i když tě třeba překecá abys tam šla, tak to prostě nebude jako kdybys tam šla s radostí a "dobrovolně".
Jediné co mluví pro je to, že je to "jen" česko, takže ta řeč je skoro stejná, vůbec jsme skoro stejný národ a přinejhorším bys to domů měla kousek...ale musíš to fakt probrat s ním..

Lucijja, komplikovaná situácia, naozaj..... Neexistuje riešenie, že by ste dom nepredali, napr. ho prenajali a po čase sa vrátili? Chápem ťa...ale aj jeho....sú to jeho rodičia,ešte k tomu sú na tom zdravotne nie dobre a on už v živote veľké gesto urobil, vtedy, keď rešpektoval tvoju žiadosť zostať na SVK....tiež to bola od neho veľká obeta....ťažko radiť v takejto situácii...chcelo y to kompromis, len neviem, či to bude možné....držím paste...bola by veľká škoda, ak by váš vzťah stroskotal na tomto....

jasně je to velká oběť ale bohužel jestli se člověk nastěhuje do země toho druhého a ten druhý vyloženě nechce svoji zemi opustit (zní to sobecky já vím) tak ten co se odstěhoval prostě musí počítat s tím že už tam "skysne" na celý život....prostě je to tak....
moje teta takto žila 30 let v německu, její manžel vyloženě nechtěl do česka nikdy jít, asi koncem 90 let ho překecala, koupili v česku domek, ale on tam byl strašně neš´tastný, a to tak že se museli vrátit zpátky do německa, ZNOVA všecko prodat, znova se stěhovat, můj strýc pak dostal mrtvici a tedkom už prostě v tom německu musí být..
hold cizina není sranda, ale prostě jak už tam člověk založí rodinu, zakoření, tak i kdyby chtěl, tak to dobře neudělá ten návrat zpátky, i kdyby to mělo jánevím jaký důvod..

meleri, presne si vystihla moje pocity...ak aj pojdem hned od zaciatku budem nestastna a potom sa vracat na slovensko a zacinat znova po treti krat je uz moc...

casy30, presne toho sa bojim, s manzelom mame pekny vztah, lubime sa a ak to ma stroskotat na tomto tak to bude zle... Lenze tu presne vidim tu pravdu, ze niekedy laska nestaci... ☹

jediné co ti můžu říct, že já jsem šla do ciziny ze své vůle s "dobrým" pocitem, a ráda, ale i tak to nebyl žádný med a celkem jsem si užila než jsem si tu zvykla...a dodnes to taky není občas nejlepší...ale musím říct, že Francie je úplně jiná země, s úplně jinými zvyky, lidmi, smýšlením.
přecejen to česko je ještě jakž takž podobné asi teda...ale zas byste tam třeli bídu s nouzí, tak jste ve svém...
chce si to prostě vyříkat...a co kdyby tam šel na nějakou chvíli sám? jenže vztah na dálku to je ještě horší.. 😔

lucijja - ja som na tom ako meleri. Isla som do cudziny zo svojej vole a tiez som si chvilu zvykala. S manzelom sme odisli do NL tu sme si zalozili rodinu a zijeme tu. Tiez neviem co by som robila keby boli moji rodicia zdravotne na tom zle. Mozno by sa postarali o nich moji surodenci, alebo by som im platila opatrovatelku na 24 hodin denne. Jedno viem asi urcite, ze by sme sa na SR uz nevracali. Nech sa rozhodnes akokolvek prajem ti nech je to to najlepsie rozhodnutie ake si mohla urobit.

Lucijja - ja tveho manzela chapu a nedivila bych se, kdyby udelal, co rekl: ze se do CR vrati at uz s tebou ci bez tebe. Proste jednou jsou to jeho rodice a tecka. To, ze ma dite a manzelku je fakt, to mu nikdo neodpare, ale porad ma svou sirsi rodinu v CR, jak by sis predstavovala, aby to udelal? Aby se na ne vykaslal? To asi ne. Takze zajet tam za nima stejne bude muset. Jit s nim nechces, drzet ho na Slovensku nemuzes. Tak jak myslis, ze to bude resit? Asi to dopadne tak, ze te s ditetem necha na SR a pujde problemy resit do CR - a pak se uvidi, co dal - jestli se po nejake dobe vrati na SR, nebo taky ne (v nejcernejsim scenari).

Uz pet let ziju v zahranici (UK), ale nelibilo by se mi, kdyby mi muj partner takhle stal v ceste, jak stojis ty svemu manzelovi...

Lucija, je to velmi tezke najit reseni. Hlavne by ses meal ,drzet toho, jak to citis. Ja ziji v zahranici, v CR mam rodice,ale i sestru s rodinou a moje starsi deti. me to nedelalo problemy se odstehovat i kdyz to nekdy neni jednoduchy. Ze zacatku to bylo moc tezky zvyknout si na jinou zemi u me jich bylo nekolik nez jsem se usadila. Chapu te tedy moc dobre a radim ti, pokud to opravdu tak citis, ze bys jinde zit nemohla, nedelej to. Je to hodne velka zmena a narocna na psychiku. V pripade, ze bys to kvuli zachovani manzelstvi prece jen podstoupila, nikdo ti nezaruci, ez se ti opravdu podari manzelstvi udrzet. Nemocni manzelovi rodice, bydelni u nich, ty nespokojena, nestastna... tohle je podle meho vrazedna kombinace. Ty se navic nebudes mit kam vratit, kdyz dum prodate.

Lucijja, to by bola potom naozaj škoda....ten nekonečný boj srdca s rozumom nás každú sprevádza tuším celý život....debatujte, debatujte, analyzujte, hľadajte všelijaké možné riešenia, ale hlavne komunikujte...trebárs i pri pohári dobrého vínka...vysvetli mu svoje pocity, ale hlavne mu daj jasne najavo, že chápeš jeho pohnútky...spolu určite nejaké dobré riešenie nájdete....verím tomu...drž sa....

suhlasim s Maleri

lucija mm chodi do blavy na tyzdnovky a ja sedim doma s dcerou a cakame.....kedy uz pride domov...vies co by som dala zato keby sme tu nic nemali a mohla za nim odist do blavy?mne je jedno kde som hlavne ze je tam moja rodina...a na ostatnych sa kaslem.
lucija mysli na to ako vam bude spolu dobre a ako tvoja dcerka nebude musiet dychat tento hrozny vdzduch v okrese prievidza....nevies si ani predstavit to vecne cakanie,kedy uz manzel pride domoooooooooov 😅 len ty pekne chod.potom sa vam bude lahsie zacinat aj ked to bude neviem kolky krat.ste sa spolu zobrali tak spolu aj prekonavajte prekazky... 😉

bubba, pravdu máš......

zanett, ja nestojim svojmu partnerovi v ceste. Nikdy by som mu nepovedala nechoď. Viem ako sa cíti, pretože ja by som chcela pre svojich rodičov urobiť to isté. Teraz ide o to, či mám ísť keď nechcem, alebo mam zostať.

bubba: lenze ja som tu stastna, rozbieham svoj vlastny obchod, mam tu rodinu, znamych, priateľov, dom...to je na jednej miske vah a na druhej je sice manzel, ale tak isto zivot, kde budem zahrabana, medzi ludmi, s ktorymi si nerozumiem...sama... ☹

lucija ten domček je novy?byvate v nom sami?Ako by ste byvali včr?Všetko si prehodnot bubba ma pravdu ja som 3 roky byvala s dvojčatami cely tyžden sama muž v čr na tyždnovkach prišiel o všetko čo sa tyka malych nevidel ich prve kročky proste nič,ten vikend tak rychlo ubehol.hrozne som tužila byt snim každy den.A splnilo sa nam to,byvame v čr už 10mesiacov a nemenila by som,nepoznali sme tu nikoho okrem manželovych kolegov.Nemame tu rodinu spoliehame sa jeden na druheho ale je to na nezaplatenie nemenila by som.Aj ked doma sme mali pozemok kde sme mohli stavat-naš senmat domček predsa len sme chceli byvat včr teraz sme sice v byte ale hadam sa nam ten dom raz podari postavit.
Ja viem že byvat so svokrovcam je niekedy strašn sama som si to prežila anikdy viac ale rodinu by som nechcela rozdelit.nemate možnost si tam prenajat byt a o nich sa len starat?

luciija asi byste se měli oba chovat jako rozumní lidé. Buď se domluvte tak, že se tam manžel přestěhuje a bude se o rodiče starat a ty za ním budeš prostě dojíždět a on za tebou s tím, že se prostě tím pádem uvidíte třeba jen jednou za měsíc. Nebo se přestěhuj s ním. Podle mě je to opravdu sobecké, zůstat v SK, když on kdysi neměl problém jít zase za tebou. Vidím to z té druhé strany. Nás s manželem dělilo 300km i když jen v rámci ČR a já se nakonec přestěhovala za ním, i když s těžkým srdcem. On se tu ale staral o příbuznou, měl tu práci a nechtěl jít pryč. Ale už tehdy jsme se dohodli, že jednou zase půjdeme blíž k mému rodišti a to se momentálně snažíme zrealizovat. Není to pro něj také vůbec lehké, ale jak sám řekl, má mě rád a tak se prostě přestěhuje, rpotože jinak by mě třeba také mohl ztratit. Samozřejmě je s tím spousta problémů, musíme prodat stávající bydlení, odejít oba z práce, najít si jiné bydlení a vše přestěhovat, ale tak to prostě je. Manželství je o kompromisech a jste mladí, tak snad vás to stěhování nepoloží. 😉

ja by som išla pod podmienkou, že budeme mať vlastné bývanie (nie viacgeneračné) a mm bude mať riadnu prácu...........

to je právě to že soužití v cizině je na hov...o ☹ jak je všecko ok tak to klape ale jak je problém..třeba ta nemoc příbuzných, nebo ty sama se v cizině octneš v nemocnici...tak je to prostě blbé..

budete to muset nějak rozseknout, já taky tvojiho manžela chápu že tím musí strašně trpět..rodiče jsou nemocní, a on daleko a nemůže ani pomoct, a tak...

nejhorší je že jak člověk se takhle odstěhuje tak na takové věci vůbec nemyslí! je zamilovaný atd...

ale takovýma řečma ti moc nepomůžu... ☹

navíc jestli podnikáš tak to je ještě horší...

no kdybych se měla vžít do tvé situace, tak bych asi nakonec šla, ale jedině pod podmínkou že se vrátíme zpátky, barák bych neprodávala, ale zkusila se domluvit s bankou na splátky z česka (to snad ide?) a pod podmínkou že bych nežila u tchýně (to je na zbláznění).

jinak bych asi zůstala na Slovensku...nevím jak daleko by ste od sebe byli no ale však byste se molhi vídat třeba 1x za měsíc...zas není problém sednout na vlak nebo do auta a na Slovensko zajet... 🙂

womenne, lenze ty hovoris o celkom inej situacii. Vy ste zacinali v novom okoli spolu, nie ze sa jeden vratil ¨domov¨ Pravdu povediac, prastit robotou a utekat za rodicmi, lebo sa o nich budem starat mi sice pripada krasne gesto, ale inak riadna sprostost. Nebudem chodit do prace pri tom starani sa? A zit budem z coho? A ked budem chodit do prace, kedy sa budem o tych rodicov starat? A od manzela ocakavam, ze nase deti a ja mame pre neho absolutnu prioritu. Nie jeho praca, nie rodicia, ale my, jeho najblizsia rodina, ktoru si vybral. Rodicia kazdeho z nas budu starsi, slabsi a viac odkazani na pomoc, to by potom takmer ziadne manzelstvo nemohlo prezit. Bubba, aj ja som si myslela, ze hlavne, ze som s manzelom, to je predsa jedno, kde. A potom som zistila na vlastnej kozi, ze to vobec nie je jedno. Ze to ¨okolie¨ musi vyhovovat obidvom, resp. ho musia obidvaja aspon akceptovat a ze ani velka laska neprekona odpor k odlisnym kulturnym zvyklostiam, prizvuku, pocasiu atd, atd. Partnerstvo je o kompromisoch, nie o stati v ceste alebo inom skrabkani si vlastneho ega. Takze skor by som bola za riesenie: rodicom najst pomoc a jazdit za nimi povedzme kazdy druhy vikend...

dakujem vsetkym za nazory. Nastastie komunikancia medzi manzelom a mnou je dobra, tak hadam nieco vymyslime. Praveze vlastne byvanie nehrozi. Oni ked su ako rodina spolu tak ja som niekde uplne mimo. Nie je to nic ze by mi ublizovali alebo naopak, jednoducho som nezapadla. Sme k sebe vsetci slusni a tak, ale citim to, ze ked sme tam tak oni s muzom si vystacia a ja to tam vzdy len potichu pretrpim. Tu rozbiehame vlastne podnikanie - obchod s kojeneckymi potrebami, v podstate si plnim sen a tam zrazu nic. S pracou je to tam o nicom, pretoze manzel je programator a uz ked tam zil tak musel dochadzat za pracou 200km, takze ako by to dopadlo? Tak ci tak by chodil niekde na tyzdnovky, ja sa starala o jeho rodicov a videli by sme sa iba cez vikend a to by sa venoval nie len mne a dcerke ale aj rodicom a sestre a neteri. Z tohto dovodu mam obavu ze ja by som to iba oplakala a bola by som nestastna. Tu mame vlastny domcek ktory sme si prerobili, zariadili podla svojho a ja milujem kazdy detail, lebo sme to vsetko budovali SPOLU.

vroni, vystihla si moje pocity. Ked sa sem stahoval vela sme o tom rozpravali a hoci sme sa milovali stali sme pred rozhodnutim a ja som mu prizvukovala ze ak chce tak sa mozme vratit z kratsej cesty, lebo ja by som odist nedokazala. On to akceptoval a chcel sa usadit tu.