Bolesť v duši matky. Môže ublíziť bábätku?

ivmila to jsou ty tehu hormony,plne te chapu,človek má pocit že je na vše sam..je mu pořad smutno..ja to mela občas taky a i ted,je to ze stresu a unavy,navíc tvoje telo se vyrovnáva z tehotenstvím..
ja vím že to je težké,.ale musíš se snažit uklidnit,miminko cítí hodne z tvych pocitu,určite mu neubližuješ..nemáš nejakou spříznenou duši,ktere by ses mohla vybrečet???
s tatou se to určite spraví,holt mu tvuj muž vzal jeho malou holčičku a navíc se asi neumí vyrovnam ješte s miminkem..
drž se a teš se na prcka,hodne odpočívej,skus si najít koníčka,abys nebyla tolik doma,chod hlavne mezi lidi

dakujem, aj ja si myslim ze je to tym tehotenstvom, ale co mi to pomoze..
uz jedno dietatko mam, dievcatko, ma rok a pol, ale ju chcem vynechat z tychto mojich nalad, nechcem aby aj ona trpela. Ale to malinke v brusku nemozem dat spat do vedlajsej izby a sama si poplakat... Otca to nezmenilo, Neznasam ked su ludia sebecki a myslia len na seba. Ja len chcem aby sme zili ako jedna harmonicka rodina, ale to sa neda... o vsetko sa staram, varim, a tak... ale nikto si to nevazi... a ked nieco chem ja aby boo, tak uz som panovacna a rozkazujem a chcem diktovat a ble ble ble dokola....len aby si niekto iny priznal svoju chybu to nehrozi...
Viem ze sa nemozem zozierat pre niekoho kto si to nezasluzi. ale dnes napriklad brutalna hadka vznikla z uplnej somariny a nakoniec sme si vykrikovali veci spred dvoch rokov...hnije to v nas vsetko co bolo a neda sa to zakryt...stale to vyjde na povrch, neda sa toho zbavit, neviem ci ma chapes... asi privela uvazujem a premyslam a to ma nici... neivem sa toho zbavit

petra dakujem, ale nemozem si najst konicka, staram sa totiz o domacnost a nemam cas sa poriadne ani vys...
Mam uz jedno dietatko a staram sa aj o moju tazko choru mamu, viem ze ludia maju X problemov a ovela horsich ako ja, a obdivujem ich, ja nezvladam ani to co mam, neviem ci by som uniesla nieco tazsie....Takuto dusu nemam, co by som sa jej vyplakala, bohuzial... moje kamaratky maju uplne iny zivot a ine starosti ako ja...a ziju inde.. Manzel je zaneprazdneny stavbou a nechcem ho zatazovaat este aj mojimi naladmi, aj tak by mi povedal len ze mam mysliet na male a mam sa ukludnit...
Dakujem baby, ste zlate... velmi mi pomaha ak mi niekto napise... 🙂

ivmila, mas tp tazke.. dve generacie v dome, to je.. hmm.. nekomentujem..zazila som to, viem ake to je.. chces sa prisposobit rodicom, zarovena manzelovi..asi an teba dolieha psychika..

ukludni sa, viem ze ta trapi, ze je muzik prec, ze si ani nevsimne, ze ti nieco je.. 😒 .. ze by si momentalne potrebovala pohladit, ukludnit, a pomaznat.. ja som mavala muza vzdy prec an vikendy, tazko som to prezivala..on sa bavil.. a chcela som dobre nasim, ale zaroven aj jemu.. a bola som akoby rozpoltena.. nevedela som co mam robit.. podriadovala som sa rodicom, lebo sme u nich zili.. a to som tazjo znasala..

co sa tyka otca, viem ze ta to trapi, ale jeho odsun na vedlajsiu kolaj..nie uplne, ale neber na seba tie jeho alkostavy, otca nezmenis, to sa musi on sam.. ale ty uz mas svoju rodinu. skus sa zameriat viac na seba, a na blaho svojej rodiny- a to je dcerka, muz a ty s miminkom v brusku..

hadky su bezne, v kazdej rodine, kde ziju hlavne 2 rozdielne skupiny - 2 rodiny.. skus sa im vyhybat, ak sa da.. ries situacie, ktore sa tykaju tvojej rodiny.. a nie rodicov.. ten dom, kym postavite potrva.. zameriaj sa na dieta, najdi si nejaku cinnost, urcite budu vyhukovat, ale je to tvoj zivot, a tvoja vec.. si svojpravna osoba, a so sebou mozes robit to, co uznas za vhodne.. a potom, cim skor do domu..

😉

drzim palce.. a nebud smutna.. tu hadku vypust z hlavy..pohladkaj malinku, hned ti bude lepsie na dusi.. 😉 ..drzim palce, a neboj sa..bude dobre!!

ivi myslím že jako takovému to miminku neublíží, ale může se stát, že až se ti miminko narodí, tak může být takové plačtivější, nervóznější a míň spinkavé... zkus to aspoň mrňouskovi vynahradit tím, že když ti bude dobře tak si hlaď bříško a s miminkem si už vykládej (klidně do toho zapoj i malou, 😉 jednou to oceníš, uvidíš - aspoň si k miminku vytvoří vztah 🙂 ), nebo se běž projít po městě pročistit si hlavu a potěšit se pohledem na ty maličký a krásný věcičky, zastav se v cukrárně apod.... a i když to asi nemáš lehký, pokus se aspoň část starostí nějak hodit za hlavu 😵 😵 nebo si s taťkou promluvit, že ti ta situace ubližuje ☹
moc držím pěstičky 😉 😵 a hlavně ať máš zdravé a spokojené miminečko 😵 😵 😵

ahoj, no ja mam podobny vztah s mojim otcom.. nie je alkoholik, nepije, vzdy sa o nas postaral, mali sme komplet vsetko co sme chceli.. len je proste povaha ktora nevie dat najavo svoje city .. a nikdy to nevedel.. ci uz k matke, k detom, vnucatam.. byvali sme u nich s mojim priatelom takmer rok, kym sme nedokoncili byt.. myslim, ze velmi zle znasal, ze som sa vydala.. a nemozeme roky k sebe najst cestu.. naucila som sa cez to povzniest.. aj dnes som tam prisla, vcera sme dorazili z dovolenky.. nespytal sa jak sme sa mali, co bolo, len furt na nieco nadaval.. fakt sme sa odstahovali v poslednej chvili, inak by nas to zruinovalo.. proste ked si nechcem kazit den, tak tam jednoducho nejdem.. moj problem je ten, ze spolu robime, tak sa snazim byt nad vecou a nepripustat si problemy.. tesim sa z manzela, z babatka ktore cakame a zo skvelej novej rodiny ktoru som ziskala.. tiez sme rozmyslali nad stavbou, ale byt bol rychlejsia verzia ako sa odstahovat, a doteraz nelutujem ze sme sli do bytu..

Ivmila: Osobne si mysím... ked treba plač, ked treba zúfaj, ked treba vydrž.... To, že sa staráš o dcérku, mamu a nechceš "trápiť" manžela svojim náladami, navyše nevichádzaš práve ukážkovo s otcom...., no klobúk dole...
Si super....

ivmila, tvoj manzzel je predsa clovek, ktory s tebou preziva tvoje problemy, mate spolu dieta, druhe cakate,tak si nemyslim, ze by si ho zatazovala.ved natosa vydavame, aby sem spolu prezivali radosti a starosti.kto iny ti moze lepsie rozumiet ak nie on?ved mate spolocny zivot, spolocne ciele. dom bude spolocny a aj deti.tak i to co teraz prezivas,je spolocne.i ked neprijemne,ale spolocne.aspon si mu poplac na ramene, ked uz nemam inu moznost,to niekedy velmi pomoze. viac,ako drzat to v sbe, byt nevypocuta, nepochopena, myslim, ze z toho je babatko viac stresovane, ako z ocistujuceho placu. popredu ho porpos ,nech ti nevravi ,aby si sa ukludnila, nech vypocuje vsetko , co mas na ubolenej dusicke, je ti velmi blizky, lubis ho, a teraz potrebujes jeho muzske ramena, tak si o ne povedz.

ivmila hoď to za hlavu a nevyvolávej hádky ani se nenech nachytat,aby jsi se rozčilovala... zvyšuje se Ti krevní tlak, zrychluje tep a tohle máte s dítkem společné... prožíváte to spolu ať chceš nebo ne.... Já si taky dvakrát s otcem nerozumím, tak ho prostě nevyhledávám a mám klid... vím-bydlíte spolu- je to moc těžké.... ale Ty už máš svůj život a ten jeho pus´t z hlavy, když si chce ubližovat, tak aŤ !!!
Já se dost pohádala v těhu a nakonec to nedopadlo... není to ten důvod, ale mrzí mě že jsem se nechala vytočit a pak v noci brečela nad tím co je to za člověka.....jak mi to přišlo líto.... ale na prvním místě jsi Ty a Tvoje dítko... to je Tvoje štěstí a důvod zachovat chladnou hlavu.

ivmila
tak pocit beznadeje velmi dobre poznam 😢 ja o to mam o to horsie ,ze zijem v cudzine a som tu uplne sama..... ked som zistila ,ze som tehotna moj priatel ma nechal ,mama uplne necakane zomrela a vztah z otcom 😕 vzdy som sa ho trosku bala,sice na stare kolena zmakol,ale je to narusene......tak viem velmi dobre co prezivas......ja sa snazim na vsetko pozerat z tej lepsej strany....znami hovoria -ty a DEPKY? nikdy ,lebo sa snazim byt za kazdu cenu ok a viem ,ze by si zbytocne robili starosti.domov sa vratit nechcem ,musela by som byvat u mojho otca a to si zial absolutne neviem predstavit,sice dom je obrovsky.
z casu na cas zavolam zo surodencami,ale kazdy ma svoj zivot.
mysli na to ,ze nie si urcite sama,mas malicku a babo v brusku a o chvilku uz budete vo svojom domceku 😉
vela sil aby si to zvladla,mne konik vela pomaha-DIK BABY

oprava-s otcom,so surodencami 😀 😀 😀

slovi... tak hodně štěstí 😉 😵 bez chlapa je to sice možná trochu na prd ale to mimi 😵 za to rozhodně stojí... mám to z vlastní zkušenosti 😉 😵

ahojte

som na tom podobne ako ivmila. tiež sa trápim pre alkoholika s ktorým žijem a raz do týždňa ma chytí záchvat plaču lebo tiež už neviem ako ďalej..... bývam u svokrovcov, vlastne u svokra lebo svokra vo februári zomrela. svokor je notorický alkoholik ktorý rána začína alkoholom už o šiestej ráno, potom tu vzdychá pokým do obeda nevytriezvie a nezačne ďalšiu šichtu s pitím..... potom nadáva na to čo mu manžel navarí (ja na rizikovom sa snažím robiť čo najmenej) a nakoniec to aj tak zožerie kocúr... skoro nič neje a len pije.... tieto depresívne stavy nevznikli mojim tehotenstvom ale piatimi rokmi ktoré tu už bývam. ani sa mi nechce ísť na dvor k nemu hoci je veľký a neviem ako to bude keď bude drobec na svete... občas sa pýtam, že čo som spravila že takto musím žiť... odišla som od môjho otca lebo sa s ním už nedalo, jeden deň ma vyháňal z domu a na druhý deň už bolo všetko OK. 😢 .

ono mi to pomôže ak sa vyrevem, ale potom myslím na mimi že mu tým ubližujem. no tiež tu nemám nikoho s kým by som to mohla prebrať, kamošky sú k dispozícii len cez telefón a zasa ich stále otravovať.... tak to nechcem.... manžel je tiež z toho nešťastný a k tomu ešte aj bez práce.... tak tiež občas keď mu rupnú nervy z jeho otca hodí do seba niečo a to ma vytáča najviac. najlepšie riešenie by bolo odísť, no momentálne na to nemáme financie. súrodencov nemám a mama mi zomrela pred deviatimi rokmi....

ale je fajn ak to tu môžem napísať... ahojte

imvila,

ja som absolvolala predporodne kurzy s jednou vybornou pani doktorkou,
a na jednom sedeni sme s ostatnymi tehulkami riesili prave nase hormony v tehotenstve, ktore nas cast dovedu k placu a sme nestastne a placeme aj kvoli malickostiam. Tvrdila , ze tieto nase stavy babetko nijak zvlast neovplyvnuju
... ale taktiez vravela, ze ked prezijeme nieco radostne a tesime sa , sme stastne babetko to vnima 😉
Takze Ti odporucam kazdy den si aspon nejkaou malickostou urobit radost, ktora Ta potesi 😵

.. A este k tvojmu manzelovi, ..mne vzdy pomoze,ked sa mozem tomu mojmu vyplakat na ramene, staci ked ma pocuva a obijme.. (to je jasne , ze tie moje sklucene nalady nevyriesi). ..tym , ze citi so mnou mi neskutocne pomoze

Co sa tyka tvojho otca... nad alkoholikom sa nema zmysel trapit..ziju vo svojom svete... cim svojim blizkym neskutocne ublizuju... ( ten moj sa upil k smrti, svojho prvorodeneho vnucata sa nedozil pokym sa narodi... odstup som si zacala drzat uz davno, inak by ma to prevalcovalo).. Je to sice smutne, ale mas novu rodinu a kazde dietatko si zasluzi spokojnu a stastnu mamu a taktiez spokojne detstvo

Drzim Ti palce a celej tvojej rodinke zelam vela sil. 🙂

dakujem dievcata, velmi vam dakujem za povzbudive slova.

Garicka, velmii ta chapem, a aj vas vsetky, ktore zijete s lakoholikom v jednom dome. Najhorsie je to, ked toho cloveka lubime, a vidime ako sa nam straca pred ocami a proste nemoze nam to byt jedno. Netrap sa preto, viem ze je to len uboha veta, ktora nic nevyriesi ale nestoji nam to za to. Ani tebe ani mne a ani nikomu kto to ma podobne.
Ako ste tu niektore pisali, mame svoje rodiny pre ktore mame zit.. ja som raz napisala otcovi list, hoci zijeme v jednom dome, ale nehcala som mu ho na stole a ked s om ho pisala, pisala som ho od srdca a napisala som mu, ze velmi pre neho trpim, a ze sa nechcem pre neho rozculovat, lebo tym ublizujem svojim detom a ze NIKDY nedovolim aby ony trpeli tak ako som ja trpela a ako trpim.
Ale nic sa nezmenilo. On si to proste neprizna.
Dufam, ze budem mat dost sil na to aby som si to dala vsetko od tela, budem sa snazit si to nevsimat, mozno aj otec pride trosku na to, ze sa mu vzdalujem a snad sa zmeni. Modlim sa za neho kazdy den, nic viac nemozem urobit.
Manzelovi som sa vyrozpravala a povedal mi ze vobec nevedel ze placem, v tečlefone to nevedel rozoznat...vsetko je uz fajn, aj s otcom, ale viem ze len docasne, ta neistota je hrozna...

jaaj, baby zlate, az mi je smutno, ked vas tak citam ...
ja sice problem s alkoholikom nepoznam, ale mala som od puberty roky rokuce straasny problem s mamou, tiez ma nenavidela, vyhadzovala z domu ... (pritom som docela uspesna baba, vystudovala VS, dobre znamky, dobre sa vydala ...), velice zly vztah so sestrou, otec sa nestaral ... skoncila som u psychiatra, chodila do denneho peychiatrickeho sanatoria, mesiace, brala roky antidepresiva ... potom, co som sa konecne odstahovala, s mojim manzelom, vravim, ze mi zachranil zivot ... lebo .-... sak asi vas tiez napadali vselijake cierne myslienky. .. teraz si to neviem predstavit ...odkedy tam nebyvam, casto bolo zle, ale teraz ... s mamou kamosky, sestra ako kedy, nasi manzela miluju ... do mna sa nestaraju ... mame sa dobre ...keby som tam ostala ... asi by som uz nebola ... manzel so mnou vsetko preskakal, aj to fakt zle obdobie, lebo som samozrejme nevedela, ze mam depresie, az kym som nesla prec, a s odstupom to na mna padlo ...
baby, viem, ze je to tazke, najmä financne, ale NAJLEPSIM RIESENIM JE ODIST ... bohuzial ... asi by som sla aj do podnajmu, a dala na to 3/4 vyplaty ... tu psychiku vam nikto nevrati ... a je super, ked mate aspon niekoho vedla seba - manzela a tak ... babatko chce vyrast do stabilnej rodiny, a vy ako maminky si uz zasluzite stastie, a kloud, a venovat sa rodinke, co ste si zalozili, nie tu torturu napr. s rodicmi, svokrovcami, lebo u nich byvate ...

ahoj alexandra...
moja sesternica tiez mala strasny poroblem s mamou, same hadky, mam jej normalne vycitala, ze sa narodila, ze kvoli nej sa musela vydat za jej otca, to je yslim silna kava uz...a tiez sa vydala, odstahovala a vsetko je uz fajn, dokonca jej mam vola, ze kedy pride na kavu a chodia spolu aj do mesta nakupovat a tak...takze na tom predsa len nieco pravdy bude...
Len nie vzdy sa da ujst...odist, zatvorit dvere za sebou, za sovjim zivotom, je to vsetko hrozne nespravodlive, hrozne na tom svete....

to je pravda, dokonca, ked ja som bola tehotna cca pred 7 rokmi, mama ma prinutila ist na potrat, - podotykam, ze to bolo s mojim terajsim manzelom, nadavala mi, ze som k ...; aj tak som musela ist, lekari doporucili, brala som prave vtedy velmi silne antidepresiva, a lieky na spanie a podobne ... no peklo ... a dnes sme kamosky ... zdrhala by som za kazdu cenu!!!!!!!!
ivmilka - pocuj, ak staviate dom, tak sa na to upni, ze uz sa to krati, za chvilu budete prec, babo si zasluzi zdravu maminu ... nenechaj sa znicit, potom sa to prejavi na vsetkych vztahoch okolo teba, aj k manzelovi, aj k babatku ... co najskor zdrhaj ... aspon mate nadej, ze vam to vyjde!!!!!!! snaz sa niecim obrnit, rob veci, ktore mas rada, kde si stastna ... stretavaj sa s kamoskami, aj ked si tehotna, chod si mozno trochu zacvicit, to vyplavuje endorfiny, take lahsie cvicenie, ak mozes, chod si kupit nieco pekne, na zmrzku, urobte si s muzom program ... treba proste vyvazit to zle ... trvalo mi, kym som na to dosla, a zacala sa mat rada, a kukat na seba inymi ocami .-.. mozes sa rozmaznavat aj sama, mas na to narok, preco nie!!!!!!!!

to je teda velmi smutne, co si prezila so svojou mamou....a zaroven zaujimave, ze sa vsetko tak zmenilo. Ja tiez neprestavam dufat, ze sa to jedneho dna zmeni, len neviem co bude tym momentom, ktory to zmeni, ale bojim sa, ze to bude nieco brutalne, co sa stane, aby sa vobec nieco zmenilo.

Mas pravdu, musim sa mat rada a konecne zacat pozerat na seba, lebo kazdy to robi, len ja hlupa a naivna som si myslela, ze treba zit pre druhych...
Dufam ze to vsetko vyjde...

Minule, ked sme sa doma nudili, spravili sme si program, zobrali sme malu a sli sme do mesta, ze trocha vypnem...a za chvilu mi zazvonil telefon, sestra mi volala a zas mi oznamila jeden problem, co sa zrazu doma vyskytol - no a uz som mala po nalade...

ked ti neni moc dobre, treba mysliet v 1. rade na seba!!! ostatni na teba hadzu problemy, az sa zrutis. aj ini myslia na seba, tak preco mas mysliet ty na nich? mas rodinku, babo, co potrebuje tvoj cas a energiu ... inak, ja uz som bola rozhodnuta, ze s nou dozivotne neprehovorim, uz mi to bolo jedno ... mnala som inych skvelych ludi okolo seba - muza, kamosov, psika ... 😎 proste ma zacala brat ako "svojpravnu", nei ze mi bude do vsetkeho kecat ... a ma rada hrozne aj mojho muza, tak aj to ... a potom sestra, co bola jej milacik sa vydala, odstahovala sa, a zobrala si muza, ktoreho mama neznasa, tak ostala sama ... potom zistila, ze ani s otcom sama doma to neni bohvie co ... zostala som jedina, s ktorou sa da normalne vyjst ... to su paradoxy, ze?? ale ty mas babatko, mas pre koho zit a byt stastna!!!! to si stanov ako ulohu, ked sa budes mat ty rada, to zlo ostatnych sa na tebe rozbije na marne kusky, proste sa ta to tak nebude dotykat ... chce to cas ... ale pojde to ... hlevna ze mas niekoho pri sebe ... naco sa natlacat k niekomu, ktory nas nema tak rad, a byt nestastny ... tym si uz stratila dlhe roky, je nacase sustredit sa na seba s svoju rodinku!!!

dakujem,
zivot je plny paradoxov a clovek nemoze nikdy povedat NIKDY velmi mam rada svojho otca velmi a preto m i na nom zalezi a preto sa pre neho trapim..ale raz ten pohar pretecie....najlepsie by bolo keby sme sa mali radi vsetci a bolo by vsetko super..ale to bys me nemohli zit na tomto svete no nie?:

jasne, ale takto to bohuzial ... nefunguje ... idealny svet ... to by bolo ... cim skorej si to sice s bolestou uvedomis, tym lepsie pre teba, ako sa vravi, niekedy je lepsie otvorit ranu a vytlacit hnis ..!!!

ivmila: každý člověk si tvoří osud sám a taky svoje štěstí i neštěští. Pokud se jen trápíš, tak odejdi. Sama říkáš že nechceš aby tvoje děti trpěli, ale co když to tvoje maličká vnímá? To že pláčeš, apod. Třeba jí zůstanou jizvy na duši ☹ pokud se tvůj otec nechce vyléčit nevyléčí se a ty se utrápíš a už teď trápíš to miminko. Vyplavují se ti do těla stresové hormony ☹
Sedni si s manželem a rozsekněte to. Jděte na tu chvíli do podnájmu. K otci docházej, ale nežij tam. Nečetla jsem celou diskuzi, ale pokud tam máš maminku a nechceš jí opustit, tak to je dilema. Ale každej, i tvoje maminka si může změnit život. Může jít do podnájmu s váma. Může si nechat vyžádat léčení pro otce, apod.
Ale ty máš svojí rodinu a musíš se postarat spolu s manželem o její štěstí. Přece nejhezčí roky života neprotrpíš. Buď trochu sobec a pomož sobě a své rodině.
Držím palce 🙂

dievcata prestante sa trapit a lutovat ste silne zeny a kaslite na vsetko a myslite na svoje deti lebo takto si ich vobec neuzije vam vyrastu a cez tie problemy ani nebude videt ako a ani si snimi nevytvorite vztah lebo sa trapite nad tym co asi nezmenite.venujte sa ratolestiam a majte s nimi taky vztah ako otec s vami alebo manzel nema.vydrzte to raz to skonci len budte silne.DDDDDDD ked sa neposazite zmenit to vy tak nech to zmeni cas aj ked bude dlho to tvrat.zbytocne si ukracujete zivot a viem ze si myslite ze asik ja nemam problemy ale naopak tiez mam stavy svoje ale musite sa zatat a poved ta si ze ako budete zivot brat taky ho budete mat.a ja si vela krat poviem ked placem alebo som velmi smutna abo na konci z nervami ze dost su ovela horsie veci ako sa stavaju mne a som rada ze som zdrava a ze cakam babo a tiez ma sef privadza do zufalstva tiez si neuzivam ze cakam babo koli nemu humusakovy lebo kuka len na seba a na to co mi sposobuje nepozera ale aj nanho pride a ja sa budem pozerat ako mu je lebo ja som silnejsia ako on a on mi neublizi lebo ja sa mu nedam psychicky.