Prečo sa 5 mesačná dcéra bojí návštev?

casom to prejde, ale nie uplne, to dieta je jednoducho take ... skusenost mam velmi velku ... moj syn robil/robi nieco podobne, neriesim to

Spociatku by som sa asi posnazila, aby navstevy chodili v prvom rade k nam a mala babo neustale na rukach, nech citi, ze si tam, nech ma moznost Ta vidiet, dotknut sa Ta, nech naberie istotu. Ako vzdy plati, kazde babo je ine, jedno je bojazlive viac, jedno menej...urcite nie izolovat, hlavne sa usmievat a vela na neho rozpravat, ze je to o.k, ono si potom zvykne, ze ho nikto neukradne a ani mama sa nevypari len tak do vzduchu🙂

no ja mam tiez 5 mesacneho drobca.. jemu nevdia cudzi ludia, pokial som na blizku. ked ma vidi v miestnosti alebo ho drzim na rukach je fajn..
ako ti radili predomnou, skus najskor aby navstevy chodili k vam... je to jeho domace prostredie a citi sa tam bezpecne a najma ak ju mas na rukach a vie ze si s nou.
marek napr vzdy place a akoby sa zlakne malych deti , ktore maju cca rok a priblizia sa k nemu.. vtedy si ho vezmem na kolena ale neberiem ho prec z miestnosti kde tie deticky su

mimika ahoj, my sme mali s našou malou to isté. bola veľmi háklivá na ľudí.ono sú to vraj ženské klepy, ale nemalo by sa nad deťičkami hýkať a ani hovoriť aké sú krásne 🙂.ja som malej urobila na ručičku červený náramok z bavlnky a vždy keď mi niekto nakukol do kočiara alebo bola návšteva, okúpala som ju o čisteci alebo jej ním len pretrela čielko 3x z ľava do prava.možno si niekto pomylslí aké kraviny som s malou dorábala,ale nám to pomohlo vždy.

Ahoj.ja to iste mam s malym.nemozem s nim ist nikde lebo place od cudzich.ked pojdeme do svokry staci ked sa nanu iba pozrie a pusti rev ale ona je aj taka ze vidi ze dieta place prinej ale neda mi ho naspat.preto tam ani nechodim nevie pochopit ze dieta sa citi bezpecne ked je na cudzom mieste pre mame.ale ked do nas niekto pride je to v pohode pokial ho tiez niekto nezoberie na ruky.dufam ze z toho vyrastie lebo dost ma nudi sediet len doma.bojim sa uz ist dakde s nim.

dieta ma rado svoj klud, pokoj, svoj stereotyp. kazde dieta je ine, niektore su spolocenskejsie, ine nie a ked jej vadia navstevy, tak ich skuste na cas obmedzit, mozno, ked bude starsia, tak jej to uz nebude vadit. alebo len taka navsteva, ze 1-2 osoby, aby ich nebolo naraz vela.

naša reagovala rovnako,ale našli sme taký jednoduchý systém. ked pride rodina na navstevu, tak som s malou na rukach v izbe a oni pekne po jednom nas pridu pozdravit, malá si ich poobzera.jeden odide, druhy pride a ked sa uz vsetci "novi" minuli, ideme pekne "do spolocnosti" za nimi a sice očka jej vyliezaju ale uz neplace. len na nu nikto nesmie robit nejake extra prejavy emocii 🙂

náš synáčik bol presne taký istý, keď sme boli sami doma, len ja, syncek a mm, tak som mala jedno zlaté úžasné bábetko, akonáhle sme niekam isli, alebo niekto priesiel k nám, bol to horor a urcite mi nikto neveril ake ja mam zlate dietatko. bol nervozny, mrncal, nic mu nebolo dobre.....teraz s tym uz nemame problem, babo z toho musi vyrast 🙂

Celkom nesúhlasím s anjelicek26, že 5-mesačné deti nemôžu mať separačnú úzkosť. Môj malý ju mal od narodenia. Od jeho troch mesiacov som chodila na univerzitu dvakrát týždenne a zakaždým keď som ho nechala svokre alebo mame, tak ziapal a odmietal jesť čokoľvek, či už moje odstriekané mlieko alebo sunar, až kým som neprišla. Iba od môjho manžela bol ochotný sa napiť z fľaška, ale aj on musel ísť do práce po mne, tak ho nechal babke. Čiže môj syn dobre vedel od narodenia, kto je jeho matka a otec. Keď prišli cudzí ľudia na návštevu, tak tiež kriky spustil, ešte len vošli do dverí. A doteraz je taký. Má takmer 9 mesiacov, pred 2 týždňami sa bola na neho pozrieť jedna moja príbuzná zďaleka, ktorá ho ešte nevidela, a tiež začal kričať, len čo ju zbadal. Myslím, že tvoje dieťatko je podobný prípad, skrátka je naviazaný na teba, tvoju prítomnosť a má citlivejšiu povahu, uvidíme ako to bude časom, hádam z toho aj vyrastie.

Príjemný dobrý večer všetkým prajem! Rada by som sa zapojila do diskusie s podobnou skúsenosťou. Aj naša malinká sa takto bála návštev okolo 3 mesiaca. Trvalo to pár týždňov a potom to samo prestalo. V tom čase sme na žiadne návštevy nechodili a žiadne návštevy nechodili k nám. Dokonca sme odmietli ísť na oslavu 50. narodením mojej maminy. U nikoho z rodiny sa to žiaľ nestretlo s pochopením, ale my s mužom sme vedeli, že sme urobili dobre. Treba počúvať materinský inštinkt, veľa našepkáva 🙂. Prajem veľa šťastíčka a radosti s detičkami všetkým maminkám! 🙂

Ja som mala tento problém so staršou od necelých 2och mesiacov. Nikto sa jej nesmel ani len prihovoriť. A popestovať? Fúúú jedine ja alebo mm. Dokonca nezniesla ani moju mamu, ktorá s ňou bola denne v kontakte. Bolo to strašné. Bola som unavená, vyčerpaná, malá celé noci nespávala. Asi do pol roka som sa venovala len jej, lebo od nej sa nedalo vôbec odísť. Trvalo to cca do roka. Ale doteraz nebola u nikoho na návšteve s tým, že by tam spala, dokonca ani uspať ju nemôže ísť nikto jedine ja alebo mm. A to bude mať teraz 4 roky.

Nedavno som ja zakladala podobnu temu. Nasa ma rok a tiez sa boji a place pri kazdej navsteve, ale nasa dokonca aj pri mojich rodicoch nemozem ju nikde nechat, a nikto k nam prist, a trva to uz od jej asi 4 mesiacov vzdy bola taka uplakana ked k nam niekto prisiel, ale aspon ju to po hodinke preslo, ale teraz cim je starsia je to horsie a horsie

ahoj..my sme mali toto obdobie tiez...dokonca uz od 4. mesiaca...nasej kike pomohlo to ze sme zacali chodit na plavanie... po mesiaci sa uz vobec nebala... ist aj k instruktorke a tak...alebo aj to ze ked sme niekam isli ..do noveho prostredia...je dobre nech si ju nevsimaju.. potrebuje si omrknut nove prostredie sama a najlepsie ked je stale pri maminke... teraz uz mame 10 mesiacov a je to pohodicka... sice nie je taka odvazna ze by sla k cudzim.. ale ked si okuka teren... odvazi sa aj na ruky k inym... 🙂 pekny dnik

@mimika679
Jsou děti, které jsou "vnímavější" než jiné a separační úzkost u nich může nastoupit dříve, i když běžně začíná až kolem 8.měsíce. Je třeba, aby si zvykala na cizí lidi, ale musí se to dít z tvé náruče, protože ty jediná (u nás to nebyl ani táta) jsi pro ni zárukou naprostého bezpečí. První rok je naprosto vyjádřen právě potřebou bezpečí, naplnění základních potřeb a jistoty, že svět je místo k životu, kde bude naplněno vše, po čem touží. Cizí lidé-kor když ho chtějí brát do náruče-mu tuto představu naprosto nabourávají.

Dítě má v prvních třech letech doširoka otevřená energetická centra-čakry-stejně jako energetické kanály-meridiány-tzn.že se jim velice snadno cizí lidé nabourají do jejich energetického systému a obírají je o energii (velice často se tomu tak děje u dědečků a babiček-které se nevědomky nabíjejí energií dítěte, dítě to cítí, a nechce být u nich v náručí, protože jim berou jangovou energii větru, která starým lidem chybí). Dítě je podvědomě velice inteligentní a ví, co mu dělá, a co mu nedělá dobře, protože nejedná rozumem, ale převážně intuicí.

Nejde se úplně izolovat, ani to není správné pro dětský vývoj, děti mají být v kontaktu s dospělými, mají být účastny jejich komunikace, debat, ale nejlépe se cítí v náruči matky. Takže já doporučuju šátek, úvaz vždy bříškem k tělu nosiče, aby se mohlo koukat, když chce, ale mohlo se schovat, když už má vjemů dost. Takhle je dítě v bezpečí, cítí blízkost matky, ale zároveň poznává svět a lidi okolo. Navíc svým vlastním energetickým štítem a především láskou-nejsilnější energie vůbec-chráníme otevřené čakry našich dětí.