Ako na neposlušného 2,5 ročného syna?
ahojte mamicky mam 2,5 rocneho syna a uz vyse 5 mesiacov ostal nepislusny dost;( napr.ked mu nekupim lizatko zacne po mne kricat hadzat sa o zem a plakat.vobec ma nechce posluchat snazim sa mu vysvetlit ale to vobec zacne kricat a nepocuva ma aj ked je velmi rozumny a chape ze to nesmie ako keby mi to robil naschval.hoci kedy ma kusne capne sice hned sa ospravedlni ze maminka prepac ale za dve hodiny to urobi znova....neviem ako si mam vybudovat respekt pred nim tatino staci ked zvysi hlas a maly poslucha jak hodinky ale ja sa mozem aj zblazdnit ked mu capnem iba place a potom sa mi liska ked ho zavrem do detskej nech sa ukludni tak za 5 minut vide von a po chvili to iste doma sice viac poslucha ako vonku vonku skoro vobec proste absolutne nerespektuje moje prosby,rozkazy,...ani po dobrom ani po zlom tak mi prosim skuste poradit.Dakujem Kristina......?
Mam doma zatial to iste,raz anjelik raz certik..
ahoj,môj Daniel má 2,5 roka,celú noc spí namne,akonáhle sa pohnem je hore a vreští,idem na WC letí a potme zamnou a čaká kým sa vrátime,lahne mi do náručia a spí ďalej kým sa nepohnem,takto je hore aj 6,8 krát,ráno keď musím vstať vychystať dcru do školy,vrieska držím ho na rukách alebo sedí na pulte,potom sa len chce pestovať a piští,skúšala som všetko možné aj nemožné,doktor nám povedal že také dieťa ešte nevidel,cez deň mu vymyslím kopec činností,stále je znudený,som rada že stíham uvariť,vychádzka je o nervy,spraví párkrokov a lahne na zem,keď ho obídem a idem ďalej vstane,ale zachvílu to isté,kým prejdem do obchodu cca 15 min.je schopný si lahnúť na zem aj 20 krát.a v obchode ani nevravím,odmieta sedieť v košíku,takže všetko zhadzuje,uteká.keď ho niekto nahnevá alebo mu niečo povie príde kumne a zbije ma,dceru je stále vykvákaná,príde k nám mama dostane,neviem ako naňho skúšali sme aj v dobrom dohovoriť aj nakričať aj zakázať ale nefunguje,bojím sa čo bude v máji v škôlke,ak ho tam vôbec dostanem.
my mame to iste a mam 2,5 rocnu dceru vsetci mi hovoria ze je to detsky vzdor kadeco som citala ale musíme tym prejst a bojujem s tym každý den, drzim palce
Ahoj nas ma 3,5 roka a este mi to sem-tam tiez robi.Bud zacne skriekat na celu ulicu a chyti hysak,alebo sa hodi o zem. U nas pomaha a stale aj zabera,ze ho uplne ignorujem a pokracujem dalej v ceste alebo ho skusim zaujat niecim inym,napr. ze idem popozerat auta na parkovisku,alebo sanitku(tu miluje) a tak.Samozrejme ze nie moc daleko,lebo niekedy sa proste otoci a ide opacne...Len u nas to robi hlavne preto, ze tym dava najavo,ze mu chyba manzel. Robi na kamione a chodieva na mesiac aj na tri prec.a Proste ked uz sa s tym smutkom nevie vysporiadat,spravi scenu zo tri dni a je dobre. Teraz ked je vacsi je to uz podstatne menej. ale u nas zabera iba to ignorovanie,ked mu dam po riti,teda ked som davala po riti,rozzurila som ho este viac,dohovaratto nehrozilo lebo pocas toho skriekania ma aj tak nepocul...hadam to aj u vas postupne vymizne. Drzim palce a pevne nervy
moj maly bude mat 3 roky, este nedavno tiez robil cirkusy. Manzela to vedelo riadne vytocit, asi tak jak teba. Kedze je uz treti, viem ako nanho. Proste si to nevsimam, Ako by sa nic nestalo. Ked bude vidiet, ze teba to vytaca, bude to este naschval robit. No je to obdobie vzdoru, skusa co moze, nedaj sa. Pevne nervy! 😉
Poznám naša ma 3 roky, ale môžem povedať že sa to zlepšuje.Len pevné nervy a hlavne nepolav ak niečo povieš určite nech to platí. Dieťa skuša kolko povolíš.Postupne tie naše deti zmúdrejú. 😀
klasicke obdobie vzdoru, stoj si za svojim a neustup mu,inak sa to bude tahat a robit to stale,kym nedosiahne svoje!
ignorovat nepovolit 🙂
Môj malý má tiež 2,5 a sme na tom rovnako; ale je pravda, že máme dobré aj zlé dni, nechcem mu krivdiť; tiež sa mi najviac osvedčila ignorácia a aby sa on sám vyhučal, potom je ako med (na chvíľu); teraz mi ani veľmi nerobí scény v obchode, zvládame ho bez cukríkov, dostane rožok a aj keď vymýšľa, že on by si dal len 1 tic tac a krabičku vráti späť 🙂 proste poviem nie a ... hotovo; ale tiež sa ukľudňujem tým, že to raz prejde 🙂
odporucam pozriet ...najdete tam nejaku inspiraciu ako komunikovat s detmi ....
ale urcite ked krici a hadze sa o zem, tak by som pri nom stala a tvarila sa , ze ho nepocujem a nevidim....ked zisti , ze to nema na vas ziaden ucinok tak prestane....par takychto scen a prestane ho to bavit 🙂 drzim prsty
mne velmi pomohlo precitat si nejake tie knihy, alebo si precitat na nete o vychove. v prvom prispevku je to pekne popisane, ale takto je to velmi strucne a nejde to do podstaty. lebo kym naozaj nepochopime pocity a myslienky deti, budeme tapat. ako prvu som citala knihu Kazde dieta sa vie naucit pravidla a potom Liny rodic, odporucam cesku verziu. chystam sa este na Koncept kontinua a Respektovat a byt respektovany. zacala som citat Maly tyran, ale to sa mi prilis nepaci. z kazdej knihy som si odniesla nieco ine, so ziadnou sa nestotoznujem celkom
deti potrebuju vela lasky, pochopenia, pozornosti, podpory, ale na druhej strane potrebuju pevne hranice a pravidla. vtedy nie su potrebne boje o moc a pozornost, alebo aspon nie tak casto 😀 .
je to cela veda a v jednom prispevku sa to popisat ani neda
mne inak najviac na pochopenie myslenia deti pomohol kurz o vztahovej vychove, vdaka roznym cviceniam, ktore tam robime
Ahojte aj ja sa pridávam-moja dcera čo ma teraz 16 mi robyla podobne-doma zlatučké dieťa v obchode samí trapas 😀 teraz sa z toho už smejem bývali sme na dedine tak ked nepomohlo pekné vysvetlovanie vyložila som ju pred obchod-ako bolo už povedané----URČIŤ HRANICE.
Môjho syna už nebravam do obchodu -vyrevúval až vrešťal vždy sa zmenil zo zlatúšika na čerta iba mi pokazil naladu tak chodí do obchodu iba s OCINOM-ktorý má väčší rešpekt alebo so mnou ked sluby že nebude obydovať-ked to nesplní nabudúce nejde. 😀
Nevím, jestli zrovna já ti můžu nějak radit, ale pokusím se napsat, jak to funguje u nás🙂 Podle mě se malý jako každé dítě propracoval k období vzdoru a zkouší, kde má hranice a co si ještě ke komu může dovolit. Navíc děti mezi 2-3 roky nemají ještě tak zvládnutou řeč a hold se vyjadřují určitými afekty. Tvůj manžel mu hranice očividně u sebe dokázal vymezit, stejný úkol máš i ty (možná i těžší, protože ty jsi s ním stále). Nejdůležitější u toho je důslednost, aneb co řeknu, to 100% platí + snažit se předcházet konfliktům a odměňovat pozitivní chování. Když př. jdete do obchodu, před obchodem mu slib, že když bude hodný, nebude křičet a bude poslouchat, koupí se př. lízátko. Pokud to nedodrží, nic se kupovat nebude a potom to i splň. Neexistuje mu ho koupit i když zlobil (nedejbože mu dovolit si něco vyřvat) Když už přijde k nejhoršímu, dost u nás pomáhalo afekty ignorovat, prostě když se malá hodila o zem a řvala, nezájem, jdu pryč (hlavně proto, že bych ji musela přetrhnout jako hada 😠 ). Výstupy v obchodě si živě pamatuju, je to fakt ostuda až na půdu, ale kdo má děti, tak ví svoje. Pokud se malá chovala hezky a snažila se, byla vždycky chválená, jaká je už velká a jak to zvládla, měla plnou pozornost a vždy jí z toho něco káplo🙂 Taky u nás bylo hodně řvaní u odchodů z pískoviště. Pomáhalo oznamovat dopředu, že už za chvilku půjdeme. Každopádně ti mooc držím palce, abys to v klidu zmákla a jednou na to vzpomínala se smíchem🙂