Jak prožívají vaši partneři vaše těhotenství?

🙂 @partyzanka91 ahoj,kukam temi a ty si zalozila,taku nad ktorou som rozmyslala ja...ja som tehotna ako ty v 10+2.
chela som velmi babo,a snazili sme sa viac menej okolo roka tak intezivne,aj ked priatel uz moc nechcel,bo sa citil na to stary,teda aspon to vravel...aj ked ma deti rad a vie to snimy lepsie nez hocikdo iny.Chodila som po doktoroch zistili mi ze mam zviseny muzsky hormon,a pco...zenska ma poslala dokonca do centra asistovanej reprodukcie,kde som chodila asi pol roka.davala mi clostyl co by malo vytvorit foliky,ale u mna to nepomohlo ani sa nepohli,bez dufastonu som nedostala krami...no strach a hruza po kazdej navsteve som bola viac a viac sklamana...ked som tam bola naposledy co bolo v auguste doktorka v centre mi povedala ze jej je luto ale prirodzenou cestou to nepojde,jedine ivf,ze ani iui nepomoze...tak som odchadzala s placom...sestra mi povedala ze co neskusim vysadit vsetky tabletky,ze cely zivot nieco uzivam ze priroda si stym mozno poradi sama...aj ked som mala ten pocit ze by to slo aj prirodzene,branila som sa zatial umelemu...tak som ju posluchla a vysadila vsetky tabletky,samozrejme,krami mi hned prvi mesiac nedosli co som bola trochu prekvapena ale nie velmi...tak som zacala pracovat zobrala som dve prace a este som chodila vypomahat kamaratke,v septembry som aj dost schudla...viac menej som sa nad tym snazila nerozmyslat,a nakoniec jeden den ma boleli nejako divne prsia,aj podbrusko,ako by som mala dostat krami tak som myslela ze som to dostala a nic...takto sa to opakovalo asi tyzden,bolest v prsiach ked som ich stlacila,tak mi to jeden den nedalo a spravila si test kde boli //.ostala som prekvapena,smiala som sa a zaroven plakala od radosti ze sa to podarilo...
ked som to oznamila priatelovi,bol prekvapeny a nie zrovna nadseny aj ked sme to,teda skor ja planovala,bol sklamany,asi ani neviem.tyzden chodil z hlavou v smutku.potom ked dosiel domou po tyzdni siel von za kamaratom a tam to zoseba dostal,bol kludnejsi,potom sa zastavil este doma v senku a tam to povedal asi kazdemu koho stretol,co som sa dozvedela az na dalsi den..ked mi volala kamaratka a nadala mi ze co som jej to nepovedala...no a vedeli to vsedci aj ked som to este nechcela vraviet.svokra bola rada a tesi sa na druhe vnuca,mam super svokru,sestry sa tiez rady ale partner,ten to este stale nijako neregistruje,nemam ziadne nevolnosti ani nejaka unava,jedine co je ked chcem nieco tahsie dvihnut tak mi to nedovoli a vsetko tazke zamna robi niekto iny...zatial je vsetko ako bolo ja sa staram o neho,tiez mi kazdy vravi ze to bude dobre,ze bude to ine ked zacne rast brusko a ked sa to narodi...tak uvidim...aj ked ma to obcas mrzi ale tak co uz,prekonam to uz len kvoli fazulke,a tomu vsetkemu cim som si presla len aby tu bola...

Ja sa na podporu z partnerovej strany teda nemôžem sťažovať. Pripravuje mi zdravé mňamky, výnimočne mi prinesie niečo sladké (sladkosti teraz nemôžem, lebo od začiatku tehotenstva trpím mykózou), hrá so mnou karty, pexeso, rôzne hry, aby som zabila čas a prišla na iné myšlienky, bola som totiž dosť silná fajčiarka a ešte sa mi úplne nepodarilo prestať, ale keď sme spolu a vymýšľa pre mňa rôzne aktivity, aby som zabudla a vydržala čo najviac bez cigarety. Chodíme na prechádzky, do kina, venuje mi svoj voľný čas. Od začiatku tehotenstva nepracujem, lebo som mala rizikové zamestnanie. Rád sa pozerá, keď si večer krémujem bruško a prsia aj mi ich vždy pochváli, predtým som nemala moc veľké prsia, teraz sa mi však pekne zaguľatili, ale tiež ma za bruško nechytá, skôr ma pohladí po vlasoch, tvári, rukách, ale brucho nie. Okrem toho nejak vynecháva intímnosti, na to, že sme predtým boli dosť vášnivý milenci, teraz nič, vraj sa bojí, že mi ublíži a neviem mu vysvetliť, že som v poriadku a ublížiť mi to nemôže.

lucisko23: tak s těma cigaretkama ti to nezávidím. Já naštěstí kuřák nejsem. Slyšela jsem ale že pokud žena kouří nemělo by se úplně přestávat protože absťák též není dobrý. Ale to by ti jistě řek lékař. No jinak jsem na tom podobně od zítra nastupuju taky na rizikové. Mimi je v pořádku ale pracoviště není vhodné, práce ve velké kuchyni je těžká. Včera mě rozbolelo břicho a doktor řek že to je z námahy prý je to varování abych práce zanechala, jinak bych si mohla přivodit (a hlavně miminku) dost nepříjemné věci. Na nemocenskou jsem nechtěla ale když vám doktor řekne že chozením do práce vystavujete své dítě riziku a že vám doporučuje neschopenku tak jí samozřejmě vezmete (asi bych byla dost nezodpovědná maminka kdybych i přes varování lékaře chodila do práce, pak bych mohla jen sama sobě vyčítat kdybych vyvolala potrat či později předčasný porod - a nebo kdyby se mi něco uvodlnilo v bříšku a já musela zůstat ležet v nemocnici s nohama nahoře ☹). Jsem zklamaná a nevím co budu dělat celé ty dny, určitě se pokusím podívat po nějakém přivýdělku. V práci mi slíbili že se pokusí najít mi jiné vhodnější pracoviště, ale neví jistě jestli takové bude to teď rozhodne ředitel v příštím týdnu. Je mi to líto vím že těhotenství není nemoc ale má práce je opravdu velmi riziková - vlhká podlaha, teplé prostředí se spoustou kouře a páry, tahání těžších věcí a namáhání bříška. Prý stačí špatný pohyb s hrncem a neštěstí může být tu. Navíc tu je riziko uklouznutí a nebo toho že vás někdo praští do bříška či že si ho opaříte ☹
Připadám si blbě že nejsem schopná vydělávat ☹. Snad se najde nějaké to pozitivní řešení.
Jinak tobě přeju spoustu štěstíčka a ať je mimi jen zdravé a vpořádku se narodí. Užívejte si s manželem těhotenství pokud to jde, pak už bude spousta starostí a na něžnůstky a relaxaci nebude moc času 🙂. Vím i teď jsme nervozní aby těhotenství dobře probíhalo a na ultrazvuku nenašli něco špatného, ale myslím že to jsou ještě malé starosti oproti tomu až se dítko narodí a budem s bát zda se nedusí a nebo aby neonemocnělo. Číhá toho na ty děti spousta ☹. Váž si svého manžela. Já si svého taky vážím on mě má moc rád, jen si prostě jako chlap neumí představit co to těhu obnáší a jak se asi cítím.
Tak papa schválně která z nás porodí dřív 🙂. Sice máš termín o dva dny ode mě ale takhle dlouho ještě nemůžeme vědět najisto přesný den 🙂

moj pri 1. tehotenstve takmer do konca neznasal chytat brusko, bal sa ze moze malemu nejako ublizit, ze ho to otravuje ked ho ohmatavame 🙂 myslela som ze pri druhom to bude inak, ale kdeze 🙂 ked mu nasilim zdrapnem ruku a polozim na brusko, necha ju tam pokial drzim a potom hned odtiahne 😀 o ksichtoch co robi ak sa dietatko medzicasom hybe ani nevravim ... okrem toho s nejakymi tehotenskymi tazkostami sa mu nemozem postazovat vobec lebo je obrovsky panikar, posledne ma na bazene tak kopli do rebra ze mi ho skoro zlomili, este teraz po 2 tyzdnoch boli, ale on o tom ani nevie, lebo uz si viem predstavit co by som sa napocuvala 🙂 co sa tyka maleho po narodeni, bal sa s nim manipulovat, hrat sa zacinaju poriadne spolu az teraz ked ma 2.5 r, ale vidim ze je to ine ako ked sa s nim hram ja, skor ho natahuje, provokuje, take chlapske hry 😀 navari, uprace aj lepsie ako ja, ked si poviem pomoze s cimkolvek bez somrania, len proste niektori chlapi asi nie su s detmi vo svojej kozi - alebo mozno az od tych 3 r 🙂 uvidime 😉

@partyzanka91 s tou prácou by som to nevidela tak tragicky, veď si už určite roky pracovala a v kuchyni určite dosť ťažko a navyše ťa čaká ťažká úloha!! Vynosiť bábatko, porodiť ho a starať sa oňho 24 hodín denne!! Podľa mňa si oddych určite zaslúžiš!! Okrem toho sa v živote narobíš ešte dosť 😀 a tých deväť mesiacov, teda už len necelých 7 ubehne ako voda, o chvíľu budú sviatky, budeš rada, keď si v kľude upraceš a nazdobíš domácnosť, napečieš a po novom roku už to pôjde šmykom 🙂 a neutratíš ani toľko peňazí, napr. na cestovnom, na svačinkách, ale aj na tehotenskom oblečení, nebudeš toľko chodiť medzi ľudí, tak toho ani nebudeš toľko potrebovať, na doma stačí aj manželovo pyžamo 😝 ..konečne budeš mať čas na nejaký koníček, na ktorý si doteraz nemala čas, pozrieť všetky filmy v top rebríčku najlepších filmov na čSFD, prečítať knižky, na ktoré popri práci, škole atď nebol čas, môžeš skúsiť miminku niečo ušiť, uštrikovať a podobne ...to sú výhovorky, ktorými si ja ospravedlňujem, že som doma na riti 🙂 dúfam, že pomôžu

No ten môj je taký, že uvedomuje si to, odnesiem i tašku, nedáva mi ťažkú prácu, stará sa o mňa, furt sapýta, či som hladná, čo mi príde na chuť to mi kúpi, ale keď som mu doniesla fotečku, tak len povedal, že to ešte nič není,len guľa, no ja to berem inak, pre mňa to nieje len guľa.Som ešte len v deviatom týždni, preto na fotke len guľa. 🙂 ale to je tak, že ženy to tehotenstvo berú vždy inak, pretože im sa niečo deje s telom, pretože im pod srdcom rastie malinké, muži to začnú inak vnímať až keď ho budú držať v náruči.