Na jednom blogu, ktorý založili rodičia detí (Sáry a Jakubka) trpiacich nevyliečiteľnou chorobou mukopolysacharidózou typu III. A, som našla tento ani neviem ako ho nazvať "článoček?":
Vítejte v Holandsku
Často jsem dotazována na zkušenost s výchovou hendikepovaného dítěte. Aby lidé, kteří touto zkušeností neprošli, dokázali lépe porozumět pocitúm, které zažívám. Asi takhle.....
Když zjistíte, že čekáte miminko, cítite se úžasně, asi jako když plánujete skvělou dovolenou do Itálie. Nakoupíte turistické příručky a začnete plánovat. Koloseum, Michelangelúv David, Gondoly v Benátkach. Naučíte se několik užitečných frází. Nemúžete se dočkat.
Po měsících netrpělivého čekání, den D přichází. Vyrážíte. Po několika hodinách letadlo přistáva a oznamuje: "Vítejte v Holandsku". "Holandsku?!?" "Co tím myslíte? Letěla jsem do Itálie. Mám být v Itálií. Celý život jsem snila o tom, že pojedu do Itálie."
Ale změna v letovém plánu zapříčinila, že jsme přistáli v Holandsku a nezbýva, než tam zústat. Dúležité ale je, že vás nevysadili na odporném, špinavém, nakažlivém místě, plném hladomoru a nemocí.
Prostě je to jiné místo.
Není tak rozlehlé a oslnivé jako Itálie. Ale poté, co naberete druhý dech a rozhlédnete se kolem, všimnete si, že Holandsko je zemí větrných mlýnú a tulipánú. A je zemí Rembranda.
Nezbýva vám nic jiného, než nakoupit nové příručky. A naučit se nový jazyk. Potkáte se s úplně jinýma lidmi, které by ste jinak nepoznali.
Ale každý, koho znáte, cestuje právě do Itálie..... a všichni vám nadšeně vypráví, jak úžasně si to tam užili. A vám nezbýva než po zbytek svého života říkat: "To je místo, kam jsem měla taky jet. To byl múj plán." A bolest nikdy nepoleví.... protože nesplnění velkého snu je velkou ztrátou.
Ale pokud budete celý život naříkat nad tím, že jste se nedostali do Itálie, nikdy nepoznáte všechno to krásné a výjimečné, co nabízí ....... Holandsko.
Autor: Emily Kingsley
Už so ho napísala. :o)
tak to sa tyka presne teba...len teraz neviem ci mam urobit takto 🙂 alebo takto ☹
Kľudne takto :o) Ja si myslím, že ten úsmev pristane viac a aj život je s ním ľahší. :o)
Zuzanda, krásny článok ... želám veľa veľa síl a ďakujem za pripomenutie, že je to obrovké šťastie dostať sa "do Itálie" ....
Začni písať komentár...
a kde je ten clanocek ?