vrn
19. mar 2011

Nepohnutelny orientacni bod

Me ruce drou po cely den,

a ty snad touzis hrat si jen?

Na hrani s tebou nemam cas,

tak uz s tim nechod - zas a zas!

Vzdyt ja ti peru, zasivam,

varim ti jidlo a nevnimam,

kdyz nosis mi sve obrazky,

nemam cas na tve otazky.

Vecer te k spanku ukladam,

tvou modlitbicku posloucham

a hned odchazim po spickach...

Zabila by mne chvilicka?

Zivot je kratky, leta jdou,

ty detske roky pominou

a chlapec uz se nesnazi

sverovat mi sva tajemstvi.

Knizky jsou davno schovane,

chlapecke hry jsou dohrane,

a detsky plac i detsky smich

jiz zmizel jako lonsky snih.

Ruce uz davno skladam v klin,

cim vsak dny dlouhe naplnim?

A tak jen smutne vzpominam,

jak zvals mne ke svym detskym hram.

Normalne si ma rozplakala🙂

19. mar 2011

ach joo, tak nejak...

28. mar 2011

Začni písať komentár...

Odošli