Keď pani Ruženka zavolala na úrad, že žiadosť o ADOPCIU rušia, ostala v šoku čo jej povedali.

ADOPCIA PO ŠTYRIDSIATKE?Pani Ruženka s manželom túžili po dieťatku. Čakali šesť rokov na to, kedy im zazvoní kúzelný telefón. Ale stále nič. Ich nádej postupne slabla, vek im narastal a začali pochybovať. 

S manželom sa rozhodli, že na dieťa je už asi príliš neskoro. Keď pani Ruženka zavolala úradníčke s tým, že žiadosť rušia, ostala v šoku z toho, čo jej úradníčka povedala ...

Kedy ste sa rozhodli pre adopciu a čo tomu predchádzalo?

Pro adopci jsme se rozhodli před šesti lety. V roce 2022 v únoru to bylo 6 let od podání žádosti. Předcházelo tomu to, že nemám vlastní, biologické děti. Jsme s partnerem zdravý, ale dítě jsme své neměli. Já odmítala podstupovat nějaká vyšetření, umělá oplodnění. Celkově pokud nemusím, tak  k lékařům nechodím. Nejsem žádný vyznavač nebo nevyznavač něčeho, ale nějak lékaře a takové instituce nemusím. Takže jsme své děti neměli. Jelikož mám vystudovanou pedagogickou školu a tak nějak všeobecný mírný přehled věděla jsem, co je to adopce. Ale ihned jsem věděla, že nechci jít do pěstounské péče a to díky tomu, že jsem se vždy bála, že by někdo mohl přijít a dítě mi mohl vzít. Vím že to zní jednoduše a postup je asi složitější, ale vždy jsem se pěstounské péče bála. Takže adopce. Po dohodě s partnerem jsme se rozhodli podat žádost. Samozřejmě tomu přecházeli otázky, které i dnes "řešíme": 

Budeme mít cizí dítě rádi?

O našem uvažování, plánu, podání žádosti nikdo kromě nejbližších např. v mé práci pracovníků nikdo nevěděl, ani nejbližší rodina. Ti se to dozvěděli, až po x letech měli pro nás úředníci dítě. Předcházelo tomu, že jsem volala, že ruším po x letech žádost o adopci a řekli mi, že mají pro nás dítě...Šok... Nemohli říci více nebylo ještě právně volné což byl náš požadavek.

Aké ste mali požiadavky ohľadom budúceho dieťaťa? Museli ste dlho čakať, kým ste sa dostali na rad?

Požadavky jsme měli dle okolí normální, dle někoho velice V.I.P. Prostě jsme chtěli dítě do 1 roku, zdravé, majoritního etnika, léčitelné nemoci nebo vady, právně volné. Proč do jednoho roka? Protože jsme měli pocit že je to dítě ještě malé a dokáže si na nás rychle zvyknou a ten přechod nebude tak složitý. 

Proč zdravé? Protože jsme chtěli žít "normálním" způsobem života. 

Odmítala jsem se starat o postižené dítě. Jelikož jak bylo uvedeno jsem vystudovaný speciální pedagog. Vím že to zní tvrdě, ale chtěla jsem zdravé dítě. Prošla jsem si ústavy, zařízeními a viděla děti jak fyzicky, tak mentálně postižené...proč majoritní etnikum? Protože žijeme na vsi, mám zkušenosti s minoritním etnikem, opět praxe...A my jsme majoritní etniku. Právně volné? Nechtěla jsem se s biologickými rodiči potkat u soudu a nechtěla jsem aby věděli údaje o nás jako např. datum narození, bydliště, pracoviště, příjmy.... 

Aké bolo vaše prvé stretnutie s vašou dcérkou? Kedy ste pocítili, že je vaša a že ju ľúbite?

Střetnutí bylo před necelým rokem. Nejdříve jsme viděli její fotografii na krajském úřadě. Nějaké větší mimino na nás koukalo z fotky. Hned jsme si domluvili schůzku a ten den se jeli k pěstounům podívat. Mělo tam na nás čekat dítě, které si začíná sedat. Viděli jsme holčičku, která byla velice živá. Dali mi jí do ruky, neplakala. Jen mi stále sahala na pusu. To jí zůstalo do dneška. Byla velmi živá, stále se dívala okolo sebe, reagovala, hlavu věčně směrem k zemi. Roztrhla mi korálkový náramek, zajímala se co mám na krku. Návštěva trvala asi dvě hodiny. 

Stále jsem hledala nějaké negativum a nemohla ho najít. Nějaké negativum abych mohla říci ne.

Nebyla jsem rozhodnutá že do toho chci po tolika letech a po takovém šoku jít. Trvalo mi to asi 14 dnů než jsem řekla, že do toho jdu. Nevím kdy jsem pocítila že jí mám ráda. Možná po posledním soudu. Že byla i úředně naše. I když ještě čekáme na rodný list. Mám jí ráda. A možná stále láska přichází a zvětšuje se. Nedokáži si představit, že by nebyla. Je to velice náročné protože jsem "stará" matka je mi 42 let. Ale je naše.

Oslavujú sa u vás "dovezeniny" resp. srdiečkové narodeniny vašej dcéry?

Ještě nebyla možnost. Pouze jsme slavili dceřin 1. rok. Dovezeniny nebo jiné narozeniny budeme teprve slavit a to v polovině září 2022. Paradoxem je, že dcera poprvé u nás spala, když bylo manželovi 50 let. Takže budou slavit oba. manžel letos 51 a dcera u nás 1 rok. Určitě si nějaký způsob oslavy najdeme. Ale ještě nemám promyšleno jak a co. Ale určitě se to spojí dohromady.

Otázka pani sudkyne na poslednom súdnom pojednávaní bola, či ste pripravení a akým spôsobom oboznámite dcéru s tým, že je adoptovaná. Ako to riešite?

...

Rozhovor vznikol pri prilezitosti pripravovanej knihy pre adoptované deti. Cely rozhovor si mozete precitat tu: https://www.adoptovanedieta.sk/l/adopcia-po-styridsiatke/