V našem domě a celkově blízkém okolí žije několik starších lidí. Někteří ještě chodí do práce, no jiní už jsou v důchodu. Mám mezi nimi i pár, se kterými se zastavím na kus řeči. Většinou se mi stává, že každý z nich má někoho blízkého v Čechách a nebo tam někoho měl. Já sama se tak na chvilku cítím více "doma" a je to od nich velmi milé...
Staré lidi mám ale obecně já moc ráda. Mám 90ti leté prarodiče a u nich na kávě, při povídání, bych seděla i hodiny. Vzhlížím k nim, k jejich pokoji, zkušenostem, pokoře, přehledu, přístupu k životu, entusiasmu i v tomto věku atd. <3 A někdy mě mrzí, že nás už děti tahají domů se slovy: "Mamííí, pojďme už, je tu nudaaa..." - kéž by chápali teď a ne až za několik let, jaká úžasná věc je naslouchat stáří.
V momentální situaci ale často myslím na jednoho z těch, které potkávám. Bydlí kousek u nás. Jeho syn za ním dojíždí pár set km asi 1x za měsíc. Teď nejezdí. Karanténa a vyčkávání doma mu to nedovolí + nechce ohrozit svého otce. Na jedné straně to chápu, na straně druhé, ta samota... :'( Už pár dní nebyl venku. Potkali jsme se a koukám, nesl si spoustu věcí z obchodu, že to ltt odnesl. A to byl jeho poslední nákup. Další už jsem zabezpečila podle seznamu na jeho papírku já <3 Další dny bude v bezpečí, doma, sem tam s vycházkou na balkón a pokud nám hvězdy budou přát, zamáváme si na dálku, jako tomu bylo dnes... <3
A tak si tak často vzpomenu a představuji mé milované prarodiče. Kdyby neměli své 3 úžasné děti, jenž se nejen v této době o ně s láskou starají, na srdci by mě velmi hřálo, kdybych věděla, že se o ně stará někdo jiný a hlavně s láskou <3
Pomáhejme si. Má to smysl! A nic to nestojí, spíše přináší... neskutečně dobrý pocit, že svět je ještě stále v pořádku.
A nominuji Tebe, @moulinkaa 🙂 Protože Ty jsi takový náš dobroskutkář...
