... ano, je to přesně tak....bude mi 40, ale jsem vedle..

vždycky jsem byla kreativní, bavilo mě milion činností, zkoušela jsem nové techniky...a přitom jsem si nasyslila peckový zásoby materiálu na tvoření...koncem druhé mateřské- před 2rokama- jsem se vyžívala a tvořila všelico dlooouho do noci, nebo od veelmi brzského rána a někdy i komplet v kuse od večera do rána...v mládí to byl šicí stroj a všechny možný vymýšlance- realizace vlastních návrhú na večerní róby, pro děťulky, hlavně holčičky, obrazy,  v prúběhu mateřský jsem padla do korálkové závislosti, mám zásoby takových krasot blyštivých, potom jsem plynule přešla od korálkú k háčku a uháčkovala asi milion čepiček a kloboučkú...jenže nástupem do práce veškerá moje tvořivost upadávala, až jsem se ocitla v tomhle stavu..

...nevím jak to nazvat..bod nula, prázdno, kreativní ticho...jsem třetí měsíc na PN, tak čas by nebyl až takový problém....jen sednu, že teda vymyslím, do čeho se pustím, a...a NIC...i bolavé ruce by se daly přemluvit ke spolupráci...mám široký výběr, kam sáhnout pro materiál- už zmíněné korálky, vlnky, tempery a plátna, kameny,  látky....jenže NIC...až si připadám jako neskutečný nemehlo, když všude vidím, jaké krásné kousky dáváte vy..všude to na mě skáče..a já ze sebe nevydoluju nic..fakt nic..

..jsem z toho po tolika letech tvoření celkem zmatená...40 let s tou pani, co vidím každý den v zrcadle- občas bych jí radši neviděla- a já jí vúbec nepoznám, nevim, co s ní...co jí šoupnout do ruky, aby cítila ten pocit spokojenosti, že tvoří...ano ano mám doma dva syny- 11 a 8 rokú- a jednoho manžela, takže uklízení ponožek, skládání oblečení volně se vyskytujícího po domě, nekonečného praní a neskutečně nekonečného vaření ( nekonečné jen proto, že já se s tím morduju, vymýšlím, piplám, zdobím, a oni přijdou a jen hut hut a je všechno pryč, za chvíli přijdou znovu...jsou neustále hladoví, rozmlsaní a stále bezední)mám opravdu požehnaně a nejradši bych to nechala té pani ze zrcadla( a propo přemýšlely jste někdy nad tím, jak směšné je slovo zrcadlo???)..

..jde mi o ten pocit, že něco tvořim, že mi něco vzniká v rukou...denně tu sedim, prázdná jak hrnek od kafe a cítím, že bych strašně chtěla, moc moc...ale nejde to, protože nevím CO!!!

... a to je to, co mě hrozně děsí...nerozumim sama sobě, jako bych to nebyla já...až tak, že chodím třeba celý den- dokud nedojdou loptoši ze školy a práce- bez úsměvu, uklidím, uvařim a sednu a sedim a je mi zima a smutno ze mě samé..protože nevim..nevim...došla šťáva..

..bydlíme 7km od města na kopaniciach, takže vyjít si mezi lidi není tak jednoduché, zvlášť proto, že sladit autobus s mojima vycházkama je téměř nemožné...takže se tu pinkám okolo domu jak nudle v bandě a nevím co s rukama...ani co se sebou..

..zahradu jsem vloni vzdala kvúli bolavým rukám, slabé úrodě a nenažraným srnkám..

..a teď teda co dál...profackat?? politovat?? pomojenkat?? nedat najíst??nebo vyhlásit pátrání??

..co s tou divnou ženskou, co neznám, udělat, aby se mi vrátila ta moje Ája..veselá, tvořivá, plodná, zábavná...chci jí zpátky, mojí Áju Ájulku..

..PS: vykládám to denně tý pani, ale nepomáhá, tak snad to uslyší Ája a vrátí se..